„To jsem zvědavá, s čím na mne vyrukujete tentokrát“, říkám si, když zaslechnu ze sluchátka známou formulaci: „Máte chvíli čas na monitorovaný rozhovor?“
Hovory tohoto typu přicházejí obvykle ve chvíli, kdy se to nejméně hodí. Tentokrát jedu na kole na hřbitov s dušičkovou výzdobou v košíku a funím do pěkného kopce. Navíc na silnici I/III kolem mne sviští auta všech velikostí a značek a není slyšet vlastního slova. Vlastně nevím, proč opakuji stále stejnou chybu, ale zvědavost mi nedá a navíc jsem už vycvičená, takže se nedám tak snadno nachytat.
Slečna na konci telefonu údajně zastupuje asociaci pojišťoven všeho druhu a já si dávám její telefonát do souvislosti s mou nedávnou návštěvou jedné nejmenované v našem městě. „Naše společnost se rozhodla odměnit drobným dárkem své věrné klienty“, šveholí. Vypadá to nadějně. „Vida a čímpak?,“ dotazuji se. Slavnostně odvětí, že láhví vína, a vzápětí následuje otázka, jakému že dávám přednost. Bílému či červenému ? Asi bílému odtuším, po chvíli, ale musí být suché, upřesňuji zbytečně. Může to být Veltlín zelený? Ano, může, blahosklonně připustím. „A můžete mi říct, jak se k němu vlastně dopracuji?,“ napadá mne důležitý fakt.
„Ještě než vám to prozradím, zeptám se na váš věk.“ To už mi přijde trochu podezřelé, ale budiž, co by člověk pro láhev zlatavého moku neudělal. „Je vám 50 let? „Víc, přidejte“. Je to jako licitace v mariáši. „Je to do 55?" následuje další pokus tazatelky vyzvědět, jak na tom jsem. „Ještě trochu víc“, říkám. Ale na další věkový posun už slečna nečeká a vystřelí jakousi rychlou omluvu s tím, že jejich odměna se mne netýká, neboť mají stanovený věkový limit do 55 let.
Nevěřím vlastním uším. Mám se smát nebo plakat ? Vlastně jsem už odepsaná, polituji se, v první chvíli, vždyť už ani to víno vlastně nemohu. Ale jsem optimista a zápětí se oklepu. Abyste věděli, just si láhev Veltlínu koupím a klidně pak ještě jednu. Nezruinuje mne to. A nad sklenkou pak budu přemítat, jestli se mi to nakonec všechno nezdálo. Ale pražské číslo uložené v paměti mého mobilu hovoří jasně. Nezdálo!
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Stalo se jednoho z nejžhavějších dní tohoto léta. Cestou z práce…
„Ty máš ale kliku, představ si, že chybělo málo a měl bys teď před…
Zdeňka jsem si nedokázala nikam zařadit. Nepatřil ani do skupiny…
„Paní Maruško, měla bych k vám obrovskou prosbu. Myslíte, že byste…
„Budu si muset najít novou brigádu,“ zhrozila se Alžběta, když…
Na letiště je přivezl otec Zuzany a v hale se s nimi loučil.…
Zase jednou přijela na sraz omylem o hodinu dřív. Přemýšlela, co…
Podél břehu potoka jde dvojice. On štíhlý, vysoký, mládenec s …
Robotka Máňa způsobně seděla v kuchyni na pohodlné židli u stolu.…
Už když se narodila, všichni ji milovali. Věděla to, cítila to. I…
K autobusu zdáli přibíhala schvácená starší paní s …
Pizzerie na předměstí kousek od nádraží byla onoho brzkého letního…
Krátká moderní pohádka pro dospělé s úsměvem i špetkou pravdy.
Horké páteční odpoledne zrovna nelákalo na procházku příměstskými…
Na den, kdy dostala Olina Nesnášenlivá, ředitelka Základní školy…
„Odcházím! Končím! Nehodlám riskovat, že to máš dědičný a nebudu…
„Vztah, do kterého vkládáte tolik nadějí, se vám nevydaří, nějaký…
„Dokázal by sis mě představit v dvoudílných plavkách?“ zeptala se…
Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho…
Lenka naléhala na setkání se mnou už pár měsíců. Před rokem…
Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o…
„Pavle, budeš se ke své nové přítelkyni stěhovat nebo ona k tobě?“…
Když se Lenka navzdory mému ustavičnému přemlouvání rozhodla…
Ruština! Všichni, včetně poloviny ruštinářek, ji nesnášeli, a…
„Evo! Evóóó!“ „Proč mě voláš a kam se oblékáš? Máš tady nedopitý…
„Mami, viď, že se teď nastěhuješ zpátky k nám? Tu svoji garsonku…
Na prahu dospělosti jsem si ještě neříkal, že o ženské nestojím.…
„Renáto, já na nadpřirozené věci nevěřím. Jestli se ten tvůj…
Celý to začalo předloni na podzim, krátce po šestým výročí naší…
„Ještě změříme tlak a bude to všechno. Máte pevné zdraví a…
„Proč se nerozvedeš, Vojto? Kdyby na mě manžel žárlil tak, jako…
„Tak už jsem zase o rok starší a tlustší,“ pravila Maruška v úvodu…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
