Do posledního říjnového dne jsem probudila později než obvykle. Při pohledu z okna na ojíněný trávník a auta jsem si zavelela: „Rychle ven“. Měla jsem obavy, aby sluneční paprsky nezničily tu bílou krásu dříve, než se k ní přiblížím.

Během krátké ranní procházky jsem cvakala a cvakala. Můžete se podívat, co se mi podařilo zachytit.

Přeji krásná jitra.