Byla jsem s partou vodáků na vodě a vůbec nevěděla, co se odehrává. Přijela jsem domů a přivítal mě mladší syn, že  neví, kde je bratr. Byli oba na Národní třídě a jeden druhému se ztratili. Jeden dostal pendrekem, druhý se schoval v nějakém domě, ale hlavně, že to oba přežili.

A už se to na nás začalo valit. Chodila jsem zvonit klíči a horečně se těšila na to, co bude.. Šlo to pro mne docela pomalu, ale moc jsem se těšila na tu změnu k lepšímu. 

To je tedy na úvod, protože jinak se toho u mě zatím moc nedělo. Chodila jsem do práce, děti do školy atd... Byla jsem rozvedená, ale plná ideálů. Chtěla jsem podnikat, ale ten chlap, který by k tomu byl potřebný, chyběl. Když jsem tak přemýšlela, v čem bych mohla podnikat sama, napadly mě masáže. Udělala jsem si tedy kurz a našla si nebytový prostor. V té době chtěl podnikat každý a nebytové prostory rychle mizely. Pak jsem si přetrhla achilovku a byla na tři měsíce úplně vyřízená. O nebytové prostory jsem přišla a tím se moje podnikání zbrzdilo.

Já, když si však něco umíním, tak mě skoro nic nezastaví. Bydlela jsem ve třetím patře bez výtahu v bytě 1+1. Bratr mi půjčil peníze na masážní stůl a já si udělala z kuchyně masážní prostor. Neměla jsem telefon a ani s reklamami to nebylo dobré.Tak jsem si upoutávky napsala sama a polepila všechny sloupy a telefonní budky v okolí. Musela jsem tam ale napsat telefonní číslo mé matky, která telefon měla..Zákazníci tedy volali ji, ona je objednávala a já u ní večer zjišťovala, jestli někdo přijde. Zajímavé bylo, že vlastně volali samí muži, a jelikož si to někdy pletli s erotikou, dávali mojí nevinné mamince různé návrhy. Maminka z toho měla šoky. Musela jsem ji vždy večer zavolat, jestli jsem ještě živá a neznásilněná.

Bylo to období hodně hektické, já bez stálého příjmu a se strachem, jestli neumřu hladem.

Teď to musím ale hodně zkrátit, protože těch třicet let se mi sem nevejde. Později jsem ještě jezdila po výstavách po celé republice a prodávala masážní přístroje. Majitel, cizinec, byl příkladný vykořisťovatel, a tak se stávaly různé nepříjemné situace, kdy jsem byla ráda, že jsem to ve zdraví přežila. Po té  jsem zase na výstavách prodávala krémy na boty z včelího vosku. Ty boty, které jsem naleštila, se nedají spočítat.

Pak  jsem se zase vrátila k dětem do mateřské školy, ale zjistila, že děti  jsou bohužel stále nevychovanější, protože rodiče pro samé vydělávání peněz na ně mají méně času a i samotní rodiče se začali chovat k učitelce jako ke služce.. Na závěr jsem se zhroutila a odvezli mě do nemocnice. Tlak, který mi naměřili, málem doktorovi zničil tlakoměr. Po delším marodění jsem už byla ve věku, kdy jsem mohla jít do předčasného důchodu, a jelikož už jsem neměla síly, tak jsem to udělala.

Můj život tedy plynul sice svobodněji, ale nějak   neúnosně. Sice, když jsem vydělala trochu více peněz jsem se dostala i do zahraničí, ale člověk se pořád bál, aby na ten nový kolotoč měl ještě síly. Zmizela totiž jistota. Nebyla a není to doba vůbec lehká a jen silný jedinec to dobře zvládá. Ale vlastně máme co jsme chtěli. Možná, že s tím zatím neumíme dobře zacházet.

V důchodu jsem prodělala další nepříjemné rodinné problémy, které mi podlomily zdraví.

No a co na závěr? Z toho mého života nevyplynula žádná moudra, i když si vlastně nejsem jistá, ale mám hromadu zkušeností. Teď už na všechno vzpomínám s humorem a užívám si důchod. Moc a moc jsem toho musela vynechat a moc jsem toho ještě zažila. Asi to pro mne bylo těžší, než pro někoho jiného, protože jsem se probojovávala bez mužské opory, ale myslím, že i tak jsem to zvládla bez ztráty kytičky.