Když mi bylo 25 let, vdala jsem se. V našem prvním bytě jsme na dveřích měli patentní zámek a tzv. kouli. Zabouchne se a je zavřeno. Koule nebyla na dveřích dlouho.

Stalo se, že jsem si zabouchla v situaci, kdy manžel měl přijít z noční směny a já jít do práce na ranní směnu. Aby to nebylo všechno - v zabouchnutém bytě se právě nalézal náš pes ve společnosti propan - butanového vařiče, na kterém se vařila voda na snídani. Měla jsem na sobě roztomilý domácí obleček a v tomto modelu jsem vyrazila do vsi shánět žebřík, kterým bych se dostala k oknu dřív, než u nás začne hořet.

Celý život se bojím výšek, 30 cm nad zemí se cítím ohrožena na životě, ale tenkrát jsem po žebříku vylezla s takovou hbitostí, jako bych domů jinudy nechodila. Prokopla jsem okno, vypnula vařič - a konečně si oddechla. 

Do práce jsem přišla pozdě. Takovou omluvenku můj šéf asi ještě neslyšel. Když jsem přišla z práce domů, byla na dveřích místo koule klika. Na vsi se nic neututlá a muž se celou storry dověděl dřív, než jsem se s ní stačila pochlubit.

Ale tím to zdaleka nekončilo. Ačkoliv můj muž v na naše nynější vchodové dveře připevnil rozsáhlý transparent s nápisem: ZKONTROLUJ, ZDA MÁŠ U SEBE KLÍČE, vyrazím tu a tam z bytu bez klíčů. Na štěstí teď bydlíme v přízemí, a když zaťukám na okénko, muž mi otevře. Ta cedule je tam pro mne. Mám u kamarádky rezervní klíče pro případ, že by muž nebyl doma. Manžel si zakládá na tom, že JEMU se TOHLE stát nemůže. Mezi námi - kdo minimálně vychází z bytu, opravdu se může spolehnout, že si nezabouchne dveře. Přesto se mu povedlo si jednou taky zabouchnout v situaci, kdy jsem nebyla doma, a jak byl rád, že ví, kde jsou rezervní klíče.

Ale rodinný klíčeztrácející jsem přece jen já. Tuhle jsem přinesla ze samoobsluhy nákup, chci odemknout - a není čím. Vždyť jsem ty klíče měla, než jsem šla nakoupit, musela jsem je vytrousit! A opravdu - čekaly na mne na podlaze prodejny hned u pokladny. Neslyšela jsem je, když upadly. A tehdy vznikl můj úžasný přívěšek na klíče: prázdná plechovka. Teď klíče řinčí tak, že by mohly být součástí heavymetalové kapely přesto, že tento žánr už vyšel z módy. Ušila jsem si na ně velké pouzdro z jasně červené látky. Víc už pro to udělat nemůžu. Ale i tak se mi povede uchopit klíče "služební" a vyrazit na nákup v domnění, že mám klíče. Myslíte, že se to stářím může ještě zhoršit? Já myslím, že už jsem dávno překonala všechny rekordy!