Něco málo z novějších básní

Ještě malou chvíli  
 

Živote posečkej, vždyť slunce ještě září,

za oknem muškáty, pach koní, koláč sladký,

vaudeville života a slza v její tváři,

Obejmout chiméru a usnout v klíně matky.

Živote posečkej, vždyť slunce ještě září,

na malou chvíli jen, jen ohlédnout se zpátky,

opít se představou a hledat osud v snáři,

unaven klesnout zase do náruče matky.

Živote posečkej, než uschne slza v tváři,

jen vstoupit tam zas zavřenými vrátky,

kde kvítky divizen v poledním slunci září

a potom usmířen spočinout v klíně matky.

Jacaranda

Příteli Ivovi Ch.

Až květy jacary naplní ulice

Políbit královnu za svitu měsíce

Se sklínkou ve dlani pak v ohňostroji květů

Otevřít dokořán dychtící náruč světu

Brodit se pomalu tou fialovou vůní

Kde kráska s korunkou na piedestalu trůní

Kde jižní vítr z hlouby věků

Přináší žhavý pozdrav létu

Pohladit slunce a sevřít do dlaní

A všechny zvony najednou vyzvání

Jen ještě malou chvíli snění

Než jižní vítr přeletí

Políbit krásku v rozechvění

Se sluncem usnout v objetí

Jen ještě prosím, malou chvíli

Ještě chci utrhnout si snítku jacaranda

 Moudrosti života
 

Když moudrý dělá hlouposti,

tak svět se smíchem baví,

za hlavu hází starosti,

vždyť smích je přeci zdravý.

Když hlupák moudrost předstírá

a chce jí lidu hlásat,

tu smích najednou umírá,

však dav má nad čím jásat.

Je moudré dělat hlouposti

kde moudrosti se daří?

anebo dělat moudrosti

kde hloupost hospodaří?

Když hloupost krásně vykvete

máme tu problém rázem

jak nejlíp přežít tento svět?

jak moudrý, nebo blázen?