Počasí se poručit nedá, a tak můj pondělní výlet na rozhlednu Stradonka dopadl poněkud neslavně (Peruc a rozhledna Stradonka) . Se škodolibostí sobě vlastní mi příroda ukázala svou nesmírnou moc a málem jsem skončila v temném lese. Však jste mi také po právu patřičně vyčinili.

A dnes vám tedy ukážu, že adrenalinové výlety nevyhledávám a přihodí se jen jako výjimka. Většinou se mírním a chodím ukázkově seniorsky. Hned další den po štvanici za rozhlednou přinesl jásavý pozdně podzimní čas. Mráčky se ukázkově honily po modrém podkladu. Říkat si, že jsem měla na výlet jet až dnes, nemělo ale smysl. Kdo mohl vědět, že bude krásně? Denně na výlety jezdit opravdu nemohu, ale sedět doma a nevyužít lákavé vyhlídky z okna, by byl hřích. K Labi chodím často, ale málokdy se vydám přes most na druhou stranu navštívit "Zálabáky".

Dneska se takový malý výšlap přímo nabízí a já tedy vyrážím. S očima dokořán cestou hledím do korun stromů, kde jako lampičky proti nebi svítí poslední zlaté listí. Lampy jsou už vánočně ozdobeny stříbrnými vločkami. Beru to kolem pošty, zámku a přes náměstí na most. Z mostu pozoruji kormorány, kteří se sem zase stáhli na zimu a budou pomáhat rybářům s výlovem. Strom na jednom z labských ostrůvků je obsazený. Holubi si nic nedělali z letního odchytu kamarádů a nad mostem jich opět krouží celé hejno. Sešla jsem po schůdkách dolů k "divoké vodě", kanál pro  kanoistický slalom mezi brankami  je ale prázdný, voda nedivočí, jen polehává líně na dně a branky splihle visí. Šla jsem pomalu dál po břehu, zájemci o slunění a plavání v Labi tu mají k dispozici pláž. Pozorovala jsem roudnické panorama z druhého břehu a těšila se neotřelými pohledy. Došla jsem až na úroveň Vědomic.

Čas se pomalu nachýlil k stmívání, a tak mi nezbývá než si zavelet čelem vzad a ubírat se zpátky k domovu. Kanoistický kanál mi připravil milé překvapení a ve chvíli, kdy jsem k němu došla, ožil a spustil představení ve formě vlny, která se jím valila a postupně ho plnila bouřlivou a skákající vodou. Právě začal trénink mezi brankami. Ač nerada, dala se na pochod po mostě opačný, směrem, než jsem přišla, tedy směrem domov. V nohách příjemných a klidných šest kilometrů.