„Kolíne, Kolíne stojíš v pěkné rovině,“ kdo by neznal píseň Františka Kmocha, kterou věnoval nejen Kolínu, ale je i stěžejní písní z jeho tvorby, která proslavila město po celém světě. Její krásná melodie zazní vždy jako závěrečná skladba,kterou končí monsterkoncert Kmochova Kolína. Ale dechovka zní i v průběhu roku na kolínské Zámecké. Jistě by i František Kmoch měl radost, že právě v dnešní, přetechnizované době zní jeho, ale nejen jeho, dechovky.

Neodolala jsem pozvání své letité kamarádky Hanky Zrůstové, která léta zpívala s Kmochovou hudbou, ale i dnes si občas zapěje spolu se svou sestrou Evou. Hanka se celý život profesně věnovala kultuře v Kolíně. Je jednatelkou Klubu přátel Františka Kmocha. Její hlas krásně lahodí v jejím věku dodnes, po tolika letech zpívání. Nejinak je tomu i u její sestry Evy. Jejich bratr byl profesionální zpěvák. Takže pro Hanku a Evu se hudba stala celoživotním koníčkem, pro bratra Mirka to bylo zaměstnání. Zkrátka hudba prolínala a obohacovala jejich životy.

Pozvání jsem přijala na nedělní odpolední taneční posezení, jakési odpolední čaje, které se koná v Kolíně na Zámecké a kam míří především senioři. I já s manželem již patříme mezi ně. Byla jsem zvědavá, jak takové posezení vypadá. Proto přišla vhod nabídka od Hanky zúčastnit se nejen za tímto účelem. Hanku mám ráda, je upřímná, názorově nikdy neuhnula a hudbou a zpěvem se snažila stmelit lidi i v těch nejtěžších dobách. A taky jsem si chtěla zase po letech trochu poklábosit u vínka. Setkala jsem se zde s řadou lidí, kteří pracovně prošli mým životem. Ať už to byli ředitelé podniků, náměstci, vedoucí odborů na úřadech, sekretářky, úřednice, kuchařky, uklízečky, prodavačky a další a další. Bylo tam veselo a příjemno. Pracovní posty jsou zde zapomenuty, tak nějak všichni stojí na stejné seniorské lajně. Nikdo se nepovyšuje, všichni se skvěle baví. I ti, kteří dochází z chráněného bydlení a snaží se svůj komplikovaný život zpestřit zábavou na Zámecké.

Jednou za 14 dní se schází milovníci dechové hudby, aby poklábosili, popili trochu vínka či pivka, dali si kávu s dortíkem a zhodnotili mezi sebou politickou situaci v zemi a své zdravotní obtíže. Zavzpomínají i na ty, kteří si už zatancovat nepřijdou, opustili jejich řady, nebo na některé, které již nikdy neuvidí kvůli nemocem, které jim nedovolí se vzdálit z bezpečí domova a tuto radost si užít.

Kolínská Zámecká pokaždé hostí jinou spřátelenou hudbu. Při mé návštěvě 1. prosince hrála zrovna „Pardubická 6.“ Pěkně řízná kapela, dobře jim to ladilo, příjemná zpěvačka, která často sestoupila z podia a pěla mezi tanečníky. Zajímavý efekt spojení hudby, zpěvu a tance. Do dění hudby a zpěvu zapojila tak nejen tanečníky, ale i ty, kteří posedávali nemajíce druhého do páru, či odpočívající po tanci. Mnozí třeba jen zpívali, ale všichni dohromady pěli jako za mlada. Celé odpoledne bylo pojato jako Mikulášské taneční odpoledne. Každé setkání s dechovkou začíná vždy ve 14 hodin a končí v 18 hodin. Myslím, že kdyby tancovačka byla každý týden, jistě by to bylo lepší, ale nákladově to nelze uskutečnit. Přes léto je pauza, končí se posledním květnem a začátkem září se zase už všichni těší na setkávání.

Na toto setkání se přišlo pobavit asi cca 120 seniorů, a jak mi Hanka řekla, na každé setkání se prodá asi kolem stovky lístků. Mezi tanečníky dorazila Taneční skupina Srdíčko, jsou to mažoretky, které již řadu let vede další moje známá Jarmilka Pavlíčková. Děvčata větší do 15 let i ta nejmenší školková zatancovala a potěšila nás zúčastněné. Odměnou jim byl velký potlesk. Srdíčko doprovází i kolínské dechové orchestry na zájezdech a při Kmochově Kolíně

Najednou, kde se vzal, tu se vzal čert a anděl. Čert naháněl těm nejmenším hrůzu, byl dost děsivý, vyvažoval to však krásný anděl. Hanka se přestrojila za anděla a i v jejím věku ji to nesmírně slušelo, jak jsem zkonstatovala nejen já, ale i manžel a další. Děvčátka anděl obdaroval cukrovinkou a čert všem pohrozil, že jak budou zlobit, tak za rok je vezme do pytle s sebou do pekla.

Obdivuji Hanku, jak dokáže ve svém věku a svých zdravotních obtížích zorganizovat tak výtečné nedělní odpoledne k pobavení přítomných. Přeji jí ještě moc takových povedených nedělních tancovaček. Hanka si za svoji práci zajisté zaslouží hodně díků.

Závěrem chci Hance dodatečně popřát k životnímu jubileu jen vše dobré, ať jí na její pozemské cestě svítí jen samé slunce a skoro žádný mráček. Roky jsou Hani na nás už více či méně znát, ale žijeme srdcem. Nechť se tvá ústa rozzáří nejen úsměvem, ale vyloudí i krásné melodie písní Františka Kmocha a dalších skladatelů, ať ti vydrží i nadále tvůj optimismus a svým dobrým srdcem rozdáváš radost na všechny strany. Žij blaze ….

V příloze můj manžel pořídil pár fotek z tohoto tanečního setkání. Úsměvy přítomných tanečníků jsou zcela výmluvné, všude vládne dobrá nálada a pohoda a tak je to prý každých 14 dní na Zámecké.

A pokud jste z okolí blízkého či vzdáleného, přijďte si zatancovat třeba s písničkou na rtech:
Kdyby ty muziky nebyly,
tak už jsem dneska měl tři vily.
U každé růžovou zahradu,
chodil bych s rukama dozadu.
Ale že pěkně mi hrávaly,
děvčata na mě jen mávaly,
nic jsem si nenechal pro sebe,
já si to nechci vzít do nebe....

Krásné dny nejen těm, kdož mají rádi dechovku a třeba tu Kmochovu z mého rodného Kolína, ale všem, kterým hudba zpestřuje jejich seniorský věk. Vždyť hudba přeci národy spojuje, v Kolíně na Zámecké spojuje i seniory, ale nejen je, a daří se jí to velmi dobře, jak napovídají fota.....

 foto: Ing. Jiří Novák