Ještě pořád je pravidlem, že se pozve celá rodina na oběd nebo na večeři, při příležitosti narozenin, svátků nebo jiných výročí. Rodina se tedy sejde, včetně babičky, dědečka, staré tety a vzdáleného bratrance. Než se však sedne ke stolu, musí se čekat, až se omladina utrhne od svých počítačů, televize atd.a uvolí se posadit ke stolu. Jsme trochu udiveni, protože kromě příborů jsou vedle talířů vzorně seřazené mobily celé rodiny. Jenom ty naše, malé a ubohé, máme vypnuté a uložené v kabelkách nebo v kapsách, aby nerušily.

Obdivujeme ty jejich chytré mobily, jak jsou již vypracované a krásné. Čekáme na přípitek, abychom se přivítali s oslavencem a blahopřáli mu. Při přípitku zaštěká tak silně pes, že se vzdálený bratranec lekne, přípitkem se poleje a začíná hledat psa. Až později zjistí, že to jenom jeho mladý příbuzný má takto nastavené upozornění telefonu, že mu někdo volá.

Čekáme tedy na ukončení hovoru, při kterém se dozvídáme, že s tou káčou vedle ze třídy už nechodí a má rozdělanou jinou. Jak ji rozdělal, to my starší nevíme. Konečně si sedneme k hlavnímu chodu a začínáme jíst. Zakuká kukačka a mi ze zvyku počítáme, kolika roků se ještě dožijeme, než nám dojde, že žádná kukačka v místnosti není. Je to totiž zvuk dalšího telefonu. Vnouček do něj něco zařve a začne se hlučně smát. Babička se tak lekne, že jí zaskočí kousek knedlíku a začíná se dusit. Dědeček ji zuřivě mlátí do zad, protože se bojí, že o babičku přijde.

Jenom nahluchlá teta je v klidu, loví na talíři jídlo a hlasitě mlaská. Už nám ale žádné zvuky tolik nevadí a začneme se těšit, co se z telefonů ještě dozvíme. Zvoní totiž naší snaše a ta začne nějaké kamarádce vyprávět, jaký je ten její hrozný blbec. V zaujetí hovorem nezjistí, že ten její blbec právě také hovoří a stěžuje si na tu svoji slepici a domlouvá si setkání se svojí novou milenkou.

Vnučka už začíná být znechucená a odchází se svým telefonem a zbytkem jídla na talíři, do svého pokoje, aby její holčičí starosti nikdo neslyšel.

Jak je to stolování vlastně vzrušující. Už si začínáme zvykat. Rodina nás staré ale vůbec nevnímá, protože oni mají život úplně jiný a naše malicherné starosti je nezajímají. Sedíme tedy u stolu úplně zapomenutí, protože tam sedíme už sami. Všichni mladí se totiž se svými telefony vzdálili do jiných místností a vesele se baví.

Neslyšně a nepozorovaně tedy odcházíme do svých domovů, zapneme si svoje telefony  a sdělujeme zážitky vrstevníkům. Mezi tím nás rozbolí žaludek, protože jsme si právě zadělali na žaludeční vředy.