Jednoho dne mně došla zpráva tohoto znění: Aničko, mohli bychom dojet na návštěvu i s Gigi, než budete mít zase štěňátka? Jen dodám, že štěňátka by se měla narodit 29. prosince. Je to stejný den, v jaký se v loňském roce narodila Gigi, Goro a Gaston. Jasněm že jsem radostí zajásala, která chovatelka by ráda neviděla své odchovy?

Majitelé Giginky tu sice jezdí každé 4 měsíce, ale pokaždé se těším, jako bych ji neviděla snad roky. Nespojuje nás jen to, že mají od nás štěňátko GIGI, ale také to, že dcera, když začínala po svých studiích na zdravotní škole pracovat v krajské nemocnici ve Zlíně na novorozeneckém oddělení, tak ji zaučovala právě současná majitelka Gigi, která se jmenuje Lenka. V nemocnici jí byla druhou maminkou nejen po pracovní stránce, ale i po stránce osobní. Jsou věci, které děti svým rodičům říci nechtějí, a právě v těchto okamžicích tou vrbou byla právě Lenka.

Lenka s manželem už jednou boloňskou fenečku měli, ale bohužel v 5ti letech onemocněla, takže jí dopřáli klid, aby ji štěňátko nezlobilo. Žila ještě 2 roky, než zemřela, a byli z toho moc smutní a hodně se naplakali. Bohužel ale dověděla se, že zemřela i její sestra a z této CHS už štěňátko nechtěli. A protože skrz dceru jsme se s její rodinou seznámili, tak mě požádali, až budeme mít štěňátka, že by si od nás rádi odvezli fenečku. Asi po půl roce, kdy jim fenečka (shodou okolností také Bonička) zemřela, tak naše Bonička začala hárat a rozhodli jsme se, že již kvůli Lence ji nakryjeme. To se podařilo a po vyšetření UZV jsem volala Lence, že štěňátka budou. Ta samozřejmě zajásala, div do telefonu radostí nezačala plakat. Snad se celou dobu i modlila, aby se fenečka narodila.

Stalo se tak v lonském roce 29. prosince a Bonička nám porodila 2 pejsky a jednu fenečku (ta snad byla vymodlená Lenkou). Postupně, jak přicházeli na svět, jsem podávala Lence zprávu. Narodil se Gaston, hodinu po něm přišel na svět Goro. Jen Gigi se narodila až za 2 hodiny po Gorovi (asi se na tento svět strojila jako správná ženská). Lenka celé ty dvě hodiny už moc nevěřila, že se dočká fenečky. Ten den zrovna šla do služby, a nešla zvesela, myslela si, že už asi nerodíme. Ale jakmile jsem jí do práce zavolala, že na světě je fenečka, tak zajásala tak, že asi vzbudila všechny novorozence na svém oddělení. Měla neskutečnou radost a prý jsem ji na tu noční dobře nabila. 

Na druhý den mně volala, kdy by mohla dojet se podívat na novorozená štěňátka. Měla výjimku a dovolila jsem jí, aby přijela hned na Nový rok, nebot vím, že díky tomu, že pracuje u miminek, nemůže být nemocná a nemoc žádnou nedonese. Dokonce prý si doma dezinfikovala i ruce. Jinak k nám můžou cizí lidé, až mají štěňátka 5 týdnů. Když je spatřila, radostí plakala, mě objímala a několikrát děkovala, že jí u nás roste fenečka. Než si ji vezla domů, tak nás asi ještě 3krát navštívila.

Dnes má fenečka rok, je moc krásná, je drobnější, ale strašně moc živá a temperamentní. Lenka ji bude asi v březnu bonitovat, což je uchovnění, a ráda by si po ní nechala fenečku. V psím salonu, kam chodí, prý jí říkají, že má překrásnou srst a na veterině slyší jen samé chvály - na zoubky, na stavbu těla a celkově i na své zdraví. Mám z toho moc velkou radost jako chovatelka. Pod článek vkládám fotky nejen Gigi, ale také našich psů, kteří k ní byli přátelští.