Část jedné, již starší básně

Okna do zahrady

část

I

Tak jako všechny zvony světa

Tak bije srdce, které očekává

Ulicí hledám svoje mladá léta

V tichu staletí

Ve stínu stromů

Nad městem vychází večerní záře

Ulicí proudí netečné davy

Mám zvláštní zálibu pročítat tváře

Co večer sedají na Kampu pod kaštany

Jako by sedaly na písek pod palmami

Je to stesk? Beznaděj?

Anebo marný sen?

Marný jak hvězda je, co vyšla nad Betlém

Marný jak volání po lidské svobodě

Marný jak Modrý květ, jenž ušel po vodě

Marný jak vlna je, co běží do dálky

Jak voják poslední, když kráčí do války

A život běží dál

Na Kampě

Pod Petřínem

Jsou srdce milenců

Opitá sladkým vínem

Milenců, co se procházejí v snách

Hledajíce svůj osud ve hvězdách

 II

Po řece Vltavě nám odplouvají léta

A já jdu daleko

Až k Modrým ostrovům

Jak asi zněla by poslední věta?

Dejte mi plášť a hůl

A do uzlíčku štěstí

A dobrý vítr do plachet

Dejte mi víru

A já popluji

Na Modré ostrovy

Kde kotví lodi dětství

III

Možná, že bloudil jsem

Možná, že zapomněl

Možná, že trochu ztěžk mi krok

Kolem se střídá s rokem rok

Až místo brány vytouženého ráje

Stanul jsem tam, kde Chárón převáží

Na tváři smích

A v srdci žal básníka Máje

Podej mi napít z řeky Léthé

Jen jednou

Naposled

Ještě jsou lidé

Kteří potřebují pít