Františkovy Lázně jsou nejmenší ze západočeského lázeňského trojúhelníku. Byly založeny v roce 1793 císařem Františkem I.. Jejich symbolem je socha malého chlapečka s rybou, kterou vytesal v r.1924 A. Mayerl. Traduje se, že dotyk palce levé nohy pomůže ženě, aby do roka otěhotněla. Lázně jsou především proslavené svými 23 prameny minerální vody a slatinnými zábaly.

Když jsem se v srpnu rozhodovala, kam pojedu v prosinci, zaujal mě inzerát na týdenní lázeňský pobyt v sanatoriu Pawlik ve Františkových Lázních. V té době se mi začalo ozývat pravé koleno, a tak bylo rozhodnuto. Nebývám častým hostem žádných lázní, raději v zimě jezdím relaxovat k teplým mořím, ale koleno chtělo nějakou péči.

Do hotelu jsem přijela první adventní neděli, a tak všude vládla sváteční atmosféra..Na hlavní lázeňské ulici pak byl slavnostně rozsvícen vánoční strom a a konal se koncert s koledami.  

Bohužel zima v těchto lázních není asi úplně příhodná doba k relaxu. Nádherný park byl v době, kdy jsem tam pobývala, pustý, nikde skoro ani človíčka. Když jsem po procedurách skončila, tak jsem občas zašla do Aquaparku, který je s hotelem spojen delší chodbou. Tak i Císařské lázně, kde se dělají slatinné zábaly.

Do kolena jsem dostávala každý den tzv.plynové injekce a slatinný zábal nebo parafinový. Nemohu říci, že by to bylo příjemné. Jediné, co by se mi tak trochu zamlouvalo, byla uhličitanová koupel. I když musím uznat, že koleno se mi výrazně zlepšilo, nevím, zda po lázeňské kúře, ale cítím se daleko lépe.

Po této zimní lázeňské zkušenosti určitě vím, že v zimě nikdy do žádných lázní nepojedu. A pokud pojedu, bude to v jarních či podzimních měsících. Protože jinak jsou lázně velmi nudná záležitost. Do hotelu jezdí většinou německá klientela, protože to mají pár kilometrů na hranice, a pak jsou to většinou senioři, kterým pobyt částečně hradí německá zdravotní pojišťovna.

Musím pochválit poskytované lázeňské služby i ubytování. Vše bylo na  profesionální úrovni.