Tak schválně, kolikrát jste vyslovili nebo slyšeli něco takového?

Vánoce mají smysl slavit jen kvůli dětí.
Ne, stromek nezdobíme, stačí nám malá větvička.
Nepeču už řadu let, nemáme na cukroví chuť.
Místo dárků si dáváme peníze nebo poukázku do obchodů, je to praktičtější a každý si koupí sám, co chce.
Překvapení pod stromečkem? Ale prosím vás, na to jsme už staří.

Mnozí lidé se s přibývajícími roky bojí slavit, radovat se, užívat si. Vánoce mají spojené s obdobím, kdy děti byly malé a teď jim připadá zbytečné vytvářet tajemnou a slavnostní atmosféru plnou překvapení sami pro sebe.

„Vánoce by se neměly rozmělňovat v čase,“ říká psycholog Jeroným Klimeš. „Jejich podstata je spojena s momentem překvapení, s radostí. Ale když si místo dárku pod stromeček dáme poukázku a pak si za ni po Novém roce jdeme ve slevách koupit dárek, ten původní smysl se jaksi vytrácí,“ míní.

V touze po všem rychlém, výhodném a praktickém se pomalu odnaučujeme to, co bylo pro naše předky naopak velmi důležité: Umění slavit. Možná se nám zdá, že naši pradědové a prabáby jen krutě dřeli, aby se uživili, ale pravdou je, že lidé dříve více dbali na dodržování svátků a různých rituálů. Věděli proč. Měli se totiž na co těšit. A s těšením se žije lépe. My se o to nyní dobrovolně připravujeme.

„V posledních letech pokaždé před Vánoci nesu mamince malý stromek a ona mi za to vyhubuje, protože ho, podle svých slov, přece vůbec nepotřebuje,“ vypráví čtyřicetiletý lékař Miroslav z Prahy. „Na Štědrý den je máma u nás, ale před ním a po něm je sama doma. Nechápu, proč nechce mít byt vyzdobený jako mívala dříve. Najednou říká, že je všechno zbytečné. Pak přijde od sousedky a říká: Ta se zbláznila, všechno se jí tam blýská, má naklizeno, že se jí to chce dělat sama pro sebe. Mně se naopak přístup její sousedky líbí. Ovdověla, ale to přece neznamená, že se má vzdát toho, co dělá život příjemnějším. Pokaždé od ní z bytu pěkně voní svíčky, okna má nazdobená,“ vypráví Miroslav.

A další příběh. Dvaasedmdesátiletý Hynek loni před Vánoci přinesl domů velkou svítící hvězdu do okna. Jeho žena mu vynadala, že zbytečně utrácí. „Chtěl jsem vytvořit vánoční atmosféru,“ vypráví Hynek. „Mrzí mě, že se už s manželkou nepřekvapujeme dárky, nezdobíme byt. Syn žije ve Spojených státech, takže jsme o Vánocích sami a žena se tváří, jako by žádné svátky nebyly. Něco upeče, to ano, ale veškeré zdobení a kupování věcí spojených s adventem jí připadá zbytečné. Jenže já bych doma tu slavnostní atmosféru chtěl.“

No vida, a pak že mužům je jedno, jestli je doma nazdobeno a že je všechny ty předvánoční přípravy iritují. Nepodléhejme předsudkům a tomu, co čteme v ženských časopisech. Mnohdy by muži o Vánoce plné ozdob, dobrot a dárečků moc stáli a ženy naopak říkají: Fuj, my v tomto kýčovitém pojetí Vánoc a honbě za dárky nejedeme.

Vánoční výzdoba a dárky na nás v obchodech útočí už od října. Zkusme v tom hledat to hezké. Třeba si vzpomeňme na dobu, kdy se jakákoli věc musela v obchodech shánět a na cokoli, co by se dalo použít jako dárek, jsme stáli fronty. Co bychom tehdy dali za brouzdání mezi regály plnými pěkných věcí, okukování, posedávání v nazdobeném obchodním centru. K Vánocům toto vše prostě patří, tak proč se nad tím v poslední době tak často pohoršujeme?

Neznamená to, že musíme na zahrady zakoupit obrovské svítící soby a na okna zavěsit šplhající figury Santa Clausů. Ale zároveň nemusíme opovrhovat těmi, kteří tam ty soby a Santa Clausy mají. Protože Vánoce jsou od toho, aby se slavily. Je na každém, jestli si je udělá kýčovité a blýskavé nebo tiché a voňavé, ale každopádně by ty dny měly být jiné než jsou dny běžné.

A co vy? Necháváte se unést předvánoční atmosférou nebo se tváříte, že Vánoce jsou dny jako každé jiné?