Po třetí a naposled, básně z let dávno minulých

 
Pouť na horu Montsalvage
/část většího cyklu/

 
I

Vzpomínky jsou bílí rackové,

kteří odlétají

a zase se vracejí.

Vzpomínky jsou prchavé chvíle,

okamžiky,

 a starý obraz s patinou,

visící v oprýskaném rámu

v pokoji nad postelí.

Vzpomínky jsou sluneční ostrovy,

majáky světel

a lampiony tmy.

Vzpomínky jsou mlhavé podzimní dny,

Strom před oknem

a tiché Largo,

které odpouští,

sepjaté ruce,

tvář za sklem,

oči ve tváři,

slzavé ticho modrých dálek.

Vzpomínky jsou božský Logos,

vzduch, který zhmotněl,

čas, který přestal dýchat,

loď, která odplouvá,

hodiny, které měří čas,

víno, které je dopito.

Vzpomínky jsou pouť na horu Montsalvage,

okna do zahrady

a prchavé chvíle

a čas,

který se zastavil.

Návraty

Zas budu brouzdat jarní trávou,

zas nakopávat kameny

a vůní polí zmámený,

zas budu čekat na skřivánka.

A budu zas nesmělým hochem,

zas budu hledat dívčí dlaň,

dobudu princeznu a zabiji zlou saň,

zas budu tancovat a furiantsky zpívat.

Zas budu brouzdat jarní trávou,

zas budu skákat do písku

a do starého notýsku

napíši tajně první báseň.

Tvé bílé tělo

Tvé oči šípy do neznáma

Kde svítí miliardy hvězd

Tvé černé oči, dlouhé vlasy

Tvé jméno, které vepsal jsem

do prachu cest

Bělostné tělo do tmy září

I náruč noci ztišila svůj hlas

Tvůj plachý úsměv voní touhou

Na chvíli spolu zastavíme čas