Když vám někdo tady v Hradci Králové řekne, že půjde myší dírou, myslí tím, že použije kryté schodiště Bono publico. Pro ty, co Hradec neznají - schodiště spojuje vyvýšené Velké náměstí s níže položenou třídou Komenského. Toto schodiště má bohatou historii - zájemci se mohou více dozvědět na https://cs.wikipedia.org/wiki/Bono_publico. Pro obyvatele Hradce je ale důležité, že už je zase funkční a navíc je nádherně zrekonstruované. Jeho poslední oprava se bohužel trochu protáhla kvůli nějakým historickým nálezům, a tak bylo schodiště zpřístupněno až v závěru minulého roku. A mně zase trochu trvalo, než se mi ho podařilo nafotit tak, abych byla alespoň trochu spokojená. Udělat snímky z tohoto místa není jen tak, stále tam někdo chodí. A kvůlu prosvětlení kopulí na schodišti je ideální, když svítí sluníčko.
Kromě fotografií vlastní "Myší díry" přikládám i pár obrázků z jejího blízkého okolí. Třeba někoho z vás inspirují a někdy toto architektonicky zajímavé místo navštívíte.

Vstup na schodiště Bono publico z ulice Komenského. Učitě ho najdete, když půjdete od zimního stadionu kolem Jižních teras starého města.

Na horním i dolním konci schodiště je k dispozici panel, na kterém si můžete zvoit, jaká hudba vás bude po cestě schodištěm doprovázet.

Schodiště je zajímavě osvětlené i v denní dobu. Navíc ve spodní části na pravé straně můžete najít branku, která vede na Jižní terasy.

Jižní terasy bohužel nejsou v zimním období otevřené. Zajímavé jsou zejména v létě a na podzim, najdete zde spoustu růžových keřů, zajímavé vodní prvky i příjemná zákoutí pro odpočinek.

Pohled do jedné z kopulí na schodišti - během dne přivádějí přírodní světlo. Od poslední rekonstrukce jsou kopule osazeny novými lampami.

Horní část schodiště ústí do uličky mezi biskupskou rezidencí a domem U Špuláků. Když dojdete na její konec, octnete se v historicky nejstarší části Hradce Králové na Velkém náměsti.

Uspořádání Velkého náměstí zejména s ohledem na potřeby jeho obyvatel a místních podnikatelů je už dlouho předmětem sporů. Zatím se zde parkuje téměř po celé ploše. Ale i tak je zde co obdivovat.

Nejvýraznější dominantou náměstí je Chrám sv. Ducha a Bílá věž.

Pohled od Chrámu sv. Ducha na Kostel nanebevzetí panny Marie. Zcela náhodně jsem zachytila na fotografii i řádovou sestru.

Bílá věž - rozhodně ji doporučuji k návštěvě. Kromě nádherného výhledu nejen na město, ale i do dalekého okolí, je ve spodní části věže umístěn i zajímavě osvětlovaný skleněný model věže.

Vánoční strom před bývalou radnicí.

Jediná z budov, která se výrazně vymyká celkovému charakteru Velkého náměstí, je Galerie moderního umění - nedávno také kompletně zrekonstruovaná. Navštívila jsem ji, ale není to můj šálek čaje. Nejvíce se mi líbilo na horní venkovní terase, odkud je také krásný výhled.

Musím vám prozradit, že na Velké náměstí se od zimního stadionu můžete dostat i jiným způsobem. Pro změnu po těchto moderních "zpívajících schodech".

Odměnou vám bude nejen krásný výhled na věže chrámu sv. Ducha, ale i na Bílou věž.

Z tohoto schodiště se dostanete na Pivovarského náměstí. Ze starého hradeckého pivovaru zde vzniklo tzv. Regiocentrum Nový pivovar.

Třetí jižní cestou na Velké náměstí je tzv. Gočárovo schodiště. Podle atypických svítilen mu Hradečané také říkají "Schodiště u tří tupláků". Toto schodiště bývá využíváno i jako venkovní divadelní scéna v době divadelního festivalu, oblíbené je také svatebními fotografy.

Jižně od "Myší díry" můžete najít také řadu zajímavých budov. Toto je bývalá koželužská škola, rovněž navržená J. Gočárem. Dnes zde sídlí Střední průmyslová škola.

Pohled na část Střední průmyslové školy od Studijní a vědecké knihovny. Vlastně mě zaujal hlavně odraz staré budovy v prosklené části absolutně moderního objektu. Ale o tom třeba někdy příště.
Pošlete odkaz na tento článek
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %