Sedmdesátiletá Mirka jezdívá každé léto se dvěma kamarádkami k moři. Už od podzimu se těší, vybírají zájezdy ve slevě. Pak se v zimě scházejí a plánují si, kde se na místě podívají, koukají na mapy, prohlížejí vybrané místo na internetu. Mirčin muž Jiří jim k tomu servíruje kávu, víno a žertuje: „Už aby to bylo, holky, to budu mít klid, to se těším.“

Pak mu v létě sousedé říkají: „Tobě nevadí, že Mirka je u moře a ty tady sekáš trávník?“

„Oni mají pocit, že když partneři nejsou spolu, něco ve vztahu neklape. Jenže u nás je tomu přesně naopak. Já jsem rád, když je Mirka spokojená u moře. Ona je ráda, když já jsem sám spokojený v klidu na chatě. Ona dobře ví, že ten čas tady využiju plodně: griluju, piju pivo, neumývám nádobí, kouřím, nemyju se, nečešu se, “ pokračuje Jiří v žertování.

Oba často tráví volný čas každý sám. Jiří často večer sedí u počítače, zajímá se o filatelii, má na sociálních sítích spoustu přátel se stejnými zájmy. Mirka si často čte ve vedlejším pokoji. Jiří někdy jede sám na jejich chatu, Mirka zůstává v Praze a chodí s kamarádkami za kulturou. Tak žili celý život, tak žijí i v penzi.

„Pokaždé se na sebe těšíme. Opravdu nám tento způsob života vyhovuje. Nikdy jsem nepotřebovala být s Jiřím pořád, nikdy mě nenapadlo ho kontrolovat, podezírat, kde je, co dělá, ani když jsme byli mladí,“ tvrdí Mirka.

Za jejich vztahem se skrývá velká dávka tolerance. Věc, kterou naopak mnozí lidé do svých vztahů dostat neumí. Ovšem, kdo se ji nenaučí v mládí, ve vyšším věku často  bývá nešťastný.

„Řada lidí ve vyšším věku zjišťuje, že mají rozdílné představy o trávení času. Pokud se v takových případech dovedou partneři navzájem tolerovat, velmi si usnadní život,“ uvedla psychiatrička Tamara Tošnerová. „Nezapomínejme, že muže často nezajímají pasivní návštěvy kulturních podniků. Mnozí raději vidí výsledek své práce. Tolerantní žena se proto nezlobí, když je muž raději v dílně a nechce s ní jít do divadla. Podobné je to s nákupy. Muži je často berou jako nutné zlo a vidíme je pak odložené, čekající v hypermarketech a k smrti se nudící,“ dodala.

Zvláštní je, že lidé, kteří ovládají umění tolerance, nejsou okolím obdivováni. Naopak, jsou podezřelí. Často se setkávají s otázkami typu:

Tobě nevadí, že žena je večer někde ve společnosti a ty jsi sám doma?
Není ti to podezřelé, že je Pepa pořád někde s kamarády? Je to pořád ještě pěkný chlapík, já bych tak klidná nebyla…
A fakt jezdí Ivoš každou neděli na ryby?
A proč vlastně nejezdíte k moři spolu?
Jak to, že se tak často brouzdáš po nákupním centru sama? Tomáš s tebou nechce chodit? To my chodíme s manželem úplně všude vždycky spolu.

Tolerance vyžaduje i notnou dávku sebevědomí a jistoty, že partner, partnerka smýšlí stejně. Když je tolerantní pouze jeden z páru, vztah fungovat nemůže. A rovněž je těžké se toleranci naučit ve vyšším věku. Jestliže si někdo myslí, že muž, který celý život na partnerku žárlil, bude v penzi klidně koukat na televizi, zatímco ona půjde s kamarádkou do divadla, mýlí se. Pokud však partneři byli zvyklí si důvěřovat celý život, jejich vztah bude stejný, i když jim bude šedesát, sedmdesát či osmdesát.

Tolerance je důležitá nejen ve vztazích partnerských, ale s přibývajícími léty se osvědčí i ve vztazích k příbuzenstvu.

Jednaosmdesátiletá Květoslava žila několik let sama ve svém rodinném domku. Před rokem se k ní nastěhoval vnuk. Od sousedek dostává otázky:

Nevadí vám, že odjíždí často brzy ráno, nebudí vás to, když startuje auto?
Tuhle se od něj z pokoje v sobotu ozývala dost hlasitá hudba…
Co ta jeho slečna, jaká je? Ona má tetování, že?

Květoslava zpravidla odpovídá:

„Jsem ráda, že nejsem sama a ano, jeho brzký odjezd do práce slyším, ale aspoň se proberu a nespím do devíti, jako dříve.“
„Ano, pozval si kamarády. Je fajn, že náš dům opět žije. Když jsem tu byla sama, připadala jsem si už jak v krematoriu.“
„Jeho slečna je fajn, hezká holka, že?“
A dodává: „Ty můry, které bydlí ve vedlejších domech, pořád na všem hledají problém. Hodně lidí mi říkalo, že mi přistěhování vnuka změní život, ale já se rozhodla být tolerantní. Jsem ráda, že nejsem v domě sama, on mi s mnoha věcmi pomáhá. Vozí mi nákupy, zahradu dal do pořádku, konečně je v baráku zase chlap. Tak přece nebudu hudrovat, že si občas večer pustí hlasitěji muziku nebo přivede partu kamarádů. Je přece mladý a je to jen občas.“

Tolerance má mnoho podob a v různých vztazích se projevuje různě. Ve všech situacích však platí, že ti, kteří ji ovládají, jsou spokojenější a oblíbenější než věční nespokojenci a šťouralové.