Pro změnu opět pár starších básní

Zvon
 

Hlas zvonu tiše šumí,

jak řeka, tekoucí pod námi.

A nebe démanty je poseté.

Jsou tak blízko, tak blizoučko,

že stačí zatřást tím nebem

a sesypou se ti k nohám.

Chtěl bych mít tak dlouhou paži

a zatřást jím,

abych ti mohl dát

kousek toho démantu do vlasů,

které mne šimrají ve tváři.

Poznal jsem život

Poznal jsem co je to štěstí

A bylo mi krásně

Poznal jsem co je to krása

A začal psát básně

Poznal jsem co je to Láska

A začal jsem žít

Poznal jsem co je to život

A přestal jsem snít

Cestou do ráje

Den umírá

A ve tvých plavých vlasech

poletuje sen.

Hladí mě po tváři

A bloudí po tvém těle

Utápím oči

V teple tvého úsměvu

své hořící oči,

co objevují cestu

do ráje