Povaha

Individualismus

Ten, kdo nazval Angličany „ostrovní rasou“, měl pravdu jen částečně. Každý Angličan je totiž svým vlastním ostrovem. Pouze války dokážou Angličany sjednotit a díky letité zkušenosti jim válčení docela jde. Avšak přirozená skromnost vyžaduje, aby až do poslední chvíle vypadali, jako když prohrávají. To pak učiní konečné vítězství ještě sladší a protivníka to opravdu pořádně namíchne.

Anglická ostrovní mentalita se projevuje vysoce vyvinutým smyslem pro osobní svobodu jednotlivce. Mají rádi svá práva, zejména právo na soukromí a právo na uhájení svého osobního prostoru.

Přes všechny nesnáze nepovolit

Tato typická póza vyžaduje vysoko zdviženou hlavu (známka pýchy), ztuhlý horní ret (jeho chvění by prozradilo city) a vykročení správnou nohou (odhodlání). V takovéto poloze je konverzace obtížná a jakékoli důvěrnosti jsou téměř nemožné. Ale charakterizuje to přítomnost vlastnosti, která se od Angličanů již tradičně očekává – naprosté sebekontroly.

Je docela přirozené dát najevo city při sledování fotbalových zápasů, při pohřbech nebo když vítáte doma někoho, o kom jste si mysleli, že je mrtvý. Ve všech ostatních situacích pokládají Angličané projevování citů za znepokojivé, i když je v pořádku, jestliže pachatel vypadá dostatečně zahanbeně.

Zdrženlivost

Zdrženlivost znamená pro Angličany mnoho, dokonce i pro ty, kteří nejsou schopni se zdrženlivě chovat. Bez ohledu na to, jak se chovají, sdílejí základní odpor ke komukoliv, kdo ve svém vystupování „zajde příliš daleko“. …

Jsou-li Angličané konfrontováni s nějakým rozruchem na veřejnosti, třeba v městském autobusu, schovají se za své noviny a předstírají, že se vůbec nic neděje. … V téměř všech situacích jako jediné uznávané chování obstojí pouze výraz unylé netečnosti. Dokonce i v srdečních záležitostech se nepokládá za vhodné dávat najevo příliš mnoho nadšení.

Pokrytectví

S emocemi a vystupováním pod vyrovnanou kontrolou Angličané sobě navzájem i celému světu předvádějí uklidňující stálou zásadovost. Pod zdánlivě klidným exteriérem však kypí a vře primitivní vzpurnost, kterou nikdy nedokázali docela ovládnout. … Dřímá v nich nelogický vztah mezi srdcem a hlavou. … Tato dvojakost anglického charakteru vyvolává tu nejrozšířenější kritiku na jejich adresu – a sice, že jsou pokrytci. Vskutku takovým dojmem působí, avšak zdání může klamat. Angličané jsou přesvědčeni, že dokonce i pravda má svůj rub a líc.

Jazyk

Pro Angličany znamená jazyk mnohem více než jen způsob komunikace – je to kulturní dědictví, něco, co se má vystavovat, oceňovat a být obdivováno pro svoji vlastní hodnotu.

Přestože jsou Angličané nezřízeně hrdí na svou řeč, většina z nich používá jen její velmi malou část (a často ještě špatně). Úplný Oxfordský slovník má 23 dílů a obsahuje půl milionu slov. … Shakespeare pracoval se slovní zásobou 30 000 slov (některá sám vytvořil). … Většina Angličanů vystačí přibližně s 8 000 slovy.

… Angličtina vznikla jako základní prostředek komunikace mezi různými kmeny, a to bez zbytečných cavyků s rody a skloňováním. …

Konverzace

Společenskou konverzaci s Angličany lze označit jako „klábosení“. … Jelikož Angličané klábosí, aby se vyhnuli vážným záležitostem, vyvinuli ohromující zásobu metafor, kterým každý rozumí a přijímá je. Jsou v nich obsaženy eufemismy umožňující vyhnout se choulostivým záležitostem. Takže Angličané neumírají, ale „odejdou“, „přenesou se“, „odskočí si“, „odkopnou kýbl“, „vypustí duši“ nebo „to zhasnou“. Potřebují-li si ulevit, musí „utratit penci“, „umýt si ruce“, „odpovědět na zavolání“, „použít zařízení“ nebo jednoduše jen „jít“. …

Bez počasí coby námětu konverzace by se nikdy dva Angličané neseznámili. … Počasí je v Anglii stejně nepředvídatelné jako její obyvatelé. Geografická poloha činí z této země cíl náhlých atmosférických změn, takže plánování jakýchkoli aktivit odehrávajících se venku je vždy plné pochybností. V této situaci žijí generace obyvatel již stovky let a protože jim krutost není vlastní, kruté podmínky počasí je vždy zaskočí. …

Až jednou dokážete vysvětlit rozdíl mezi „roztroušenými sprškami“, „občasnými sprškami“ a „přerušovaným deštíkem“ – pak jste konečně dosáhli stavu totální anglickosti.

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autoři jsou Angličané.

Literatura: Miall, A., Milsted, D.: Xenofobní průvodce. Angličané. Praha, Nakladatelství XYZ, 2009. Foto: https://pixabay.com/cs/.