Přecitlivělost není příliš běžné slovo. Ale zato má celé množství významů. Když ho nazveme alergií, tak nám bude určitě bližší. Slovo alergie v  českém jazyce už dávno zdomácnělo. Ono těch cizích slov v našem jazyce zdomácnělo daleko víc, ale většina z nich zcela zbytečně a jdou mi spíše na nervy. Ale co byste mohli chtít od staříka. Zkrátka, nejsem už moderní. Nejsem in, jak se dnes s oblibou říká. 

Tak například, kdo je alergický na stearan hořečnatý, tak si postupně znepřátelí všechny lékárníky ve městě. 90 % léků totiž stearan hořečnatý obsahuje. A každý lékárník se okamžitě stává alergickým na neodbytné pacienty, kvůli kterým musí hledat v lékopisech nějaký jiný lék, který zmíněný stearan neobsahuje a který bude tomu vlezlému alergickému pacientu vyhovovat.

Když mi bylo mezi patnácti a osmnácti, tak jsem byl alergický na kluky, kteří balili jednu holku za druhou. Já to neuměl. Ale to byla spíš závist než alergie. A všichni ve třídě jsme byli alergičtí na gymnaziálního profesora Kohouta, který nám při každé hodině dějepisu říkal, že cítí zápach našich zahnívajících mozků.

Když mi bylo dvacet, tak jsem byl alergický na asistenta Zacha na plzeňské fakultě, který nám na semináři matematické analýzy říkával, jestli už víme, co budeme dělat, až nás vyhodí od zkoušek.

Každý z nás je na něco alergický. Na léky nebo na někoho, nebo jednoduše na něco. Kéž by to byl jen stearan. Když to řeknu velmi slušně, tak v současnosti jsem hodně přecitlivělý na většinu politiků. A také na jednu příjmovou položku na běžném účtu, kde jako odesilatel figuruje Česká správa sociálního zabezpečení. Nevím, jak ten pocit nazvat decentně. To ale už není jen alergie. Pokud bych to měl správně definovat, musel bych to slovo vytečkovat.

Ne vždy se člověk zcela identifikuje s  tím, co se momentálně děje. Občas těžce vnímá problémy, které život přináší, má smutek na duši a špatně se s tím vyrovnává. Proto podvědomě hledá dobu, kdy tyto trable neměl, kdy byl alergický třeba jen na asistenta Zacha, ale mohl to bohatě kompenzovat příjemným večerem s přáteli nebo schůzkou s  děvčetem, nebo nějakým úspěchem v zaměstnání. Říká se tomu obvykle vzpomínání. Retro. Návraty.

Ne každý má ale rád tyto pohledy zpět. A tak je na každé takové retro alergický. Dívá se nejraději upřeně vpřed, k těm pomyslným světlým zítřkům, které má každá historická doba. I ta naše. Takový člověk je -in-.

Mne ovšem žádné světlé zítřky nezajímají. Jsem na ně už starý a alergický. A jsem taky alergický na ty, co mi tuto mou alergii chtějí vzít. Na ty, co jsou alergičtí jen proto, že já jsem -out- a oni chtějí, abych byl -in-.  Nechte mne zkrátka být -out-.  Jsem na to hrdý.

* * *