Nacionalismus a identita

Národní hrdost

Národní hrdost Češi obvykle projevují jen při sportovních zápasech – a to pouze při výhře svého týmu. V tom případě zpívají hymnu. Jen málokdy na ni reagují, je-li hrána v rádiu nebo televizi, a pokračují v činnosti, kterou právě vykonávají, jako by se nechumelilo. …

Češi jsou dodnes přesvědčeni, že středem vesmíru je Země, Evropa je středem Země a Česko je středem Evropy.

Jak vidí sami sebe

Čech sám sebe vidí jako hrdinu z románu. Nikoli jako psychologicky rozervaného postmoderního hrdinu od Milana Kundery. Nikoli jako hrdinného bojovníka ze Starých pověstí českých. Ale jako dobrosrdečnou, tolerantní figurku, poněkud korpulentní, sdílnou a skoro až upovídanou, holdující pivu a utopencům. Tímto rekem není nikdo jiný než starý dobrý voják Švejk. … Švejkování ale s sebou přináší i jednu velikou frustraci, která vychází z neschopnosti být hnací silou historie a rozsévačem idejí na záchranu lidstva. Důsledkem je jistá forma všeobecné sociologické retardace. Stručně a jasně: Češi trpí klasickým komplexem malého národa.

Svoji povahu hodnotí jako holubičí. … Z historického pohledu byli vždy ti nevinně napadení – tu ze západu, tu z východu – zatímco oni si v klidu vynalézali, psali básně a snažili se být sami sebou.

Češi mají pocit, že by nad ostatními národy lehce vynikli, jen kdyby je nejdřív Vídeň, pak Berlín, Moskva a nyní Brusel nebrzdily.

Jak vidí své sousedy

Na německé turisty se dívají se směsicí blahosklonnosti a závisti. … Být Němcem již není v České republice zločin. Nicméně člen tohoto národa musí počítat s tím, že bez ohledu na svoji skutečnou povahu bude pokládán za nesympatického, obhroublého a namyšleného tvora, kterému navíc chybí i ten nejzákladnější smysl pro humor. Všechny tradiční německé přednosti – smysl pro kamarádství, pořádek, povinnost, disciplinovanost atd. – zní Čechům jako kompletní výčet zvrhlostí.

Na Poláky se historicky nahlíží jako na koňské handlíře a podomní obchodníky. Maďaři jsou viděni jako primitivní zelináři a většinou zloději, Rumuni, Bulhaři a Jugoslávci mívají nálepku únosců dětí a Rusové a Ukrajinci nestojí za zmínku.

Národ, který je přijímán nejvřeleji, jsou Slováci. Češi jim dokonce prominuli i to, že se od nich po dekádách společného soužití odtrhli. S blahosklonným postojem staršího bratra radí Slovákům, jejichž ekonomika rostla donedávna mnohem progresivněji než česká, co a jak dělat, a cítí se uraženi, když to Slováci udělají po svém, včetně rychlejšího zavedení eura.

Jak je vidí ostatní

Němci jsou přesvědčeni, že Češi jsou velmi dovední, ale potřebují vedení. … /Rusové/ pokládají Čechy za úzkoprsé a o Praze říkají, že je sice krásná, ale malá. O populární české Becherovce tvrdí, že je docela zajímavá, ale bohužel ani zdaleka tak silná jako vodka. … Rakušané cítí, že je s Čechy pojí zvláštní vztah. …  říkají, že každý Vídeňák má alespoň jednu českou babičku. Ve skutečnosti se Rakušané a Češi nemohou navzájem vystát a jeden druhého pokládají za nejhorší národ na světě.

Jak by chtěli být viděni

Češi chtějí být vnímáni jako vzdělaní obyvatelé moderní a rozvíjející se země plné příslibů a netušených možností. Odmítají figurovat jako pouhá spojnice mezi Východem a Západem, ale touží být kotlem, ve kterém se vše dobré z Východu a Západu smíchá a přetaví. Jako jeden z nejlepších národů na světě – pokud ne přímo ten nejlepší.

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována.

Literatura: Berka, P., Palán, A., Šťastný, P.: Xenofobní průvodce. Češi. Praha, Nakladatelství XYZ, 2009. Foto: z publikace, s. 6, upraveno.