Dobře jsi ten současný stav našeho času popsala.

Zatím se nenudím, vrátila jsem se k četbě, pletu, chodím na procházky, a dělám, co mě baví. Doufám, že tento stav nebude trvat dlouho, rouška mě hodně vadí. :-(

Já více času nemám, nenudím se. Šiji roušky, čtu, začala práce na zahradě. Krásně jsi napsala 50 slovy.

Souhlasím, že čas ubývá, ať chcete nebo nechcete. Nemůžeš ho koupit, pronajmout si ani půjčit. A je to vlastně to nejcennější, co máš. Když nemáš čas, nemáš nic. na druhém místě je zdraví. Pak to ostatní. Ale mám já vůbec čas, abych formuloval tuto svoji odpověď přesně na padesát slov?

Děkuji vám. Je mi jasné, že ti, kteří píší, že mají víc času, mají na mysli volný čas. Ale i tak mi to vadilo. Ani toho nemám víc. Určitě mi teď ale čas neplyne rychleji. Jak pravil Shakespeare: „Čas ubíhá různě – podle toho, s kým.“ A já ho trávím jen sama se sebou.

I když mám času pořád stejně, ubíhá mi různě. Říká se tomu relativita. Do vypuknutí současného šílenství mi bylo moc dobře doma. Od vyhlášení nouzového stavu mám ze všeho nejvíc chuť vyrazit do přírody a trávit tam co nejvíc času. A zatím sedím doma, šiju roušky, vařím a občas čtu. :-)

Času mám stále stejně, jen se trochu změnila jeho organizace. Méně se jezdí do města, více se kouká na TV, odpočívá, nebo případně pobývá na zahradě, když tomu přeje počasí.

Více času v těchto dnech rozhodně nemám. A neskutečně se vleče oproti okleštěné přítomnosti, kterou právě žijeme. A neskutečně rychle utíká oproti tomu, co mám v plánu a já mám přistřihnutá křídla.

Všichni chceme ještě něco pěkného a důležitého stihnout. Vykašleme se na čas. Možná tu třeba za týden už nebudu, ale pořád věřím, že si mi povede ještě něco pěkného napsat, a něco ještě vydat. Absence víry vede k úpadku a depresi.

Udělala jsi mi radost nejen článkem, ale také fotografií. Myslím, že mi čas nepřibyl a ani neubyl. Jen mi vadí, že nemůžeme nikam tam, kam jsme chtěli jít nebo jet. A určitě se doma nenudíme.

Čas je pojem relativní a každý ho vnímá jinak. Je ale zajímavé, že čím jsem starší, ubíhá rychleji a rychleji. Že by to byl pouze můj dojem? Ten prevít se nechce alespoň na chvíli zastavit. Věrko, otevřela jsi pěkné téma.

Věro, jsem na tom také tak, času mám stejně. Využívám ho tak, jak je mi příjemné. Díky za článek.

Pamatuji si, že v dětství jsem slýchala písničku, kde bylo...čas, ten nezná slitování ale ani s jedním z nás, čas je proto, dámy, páni, aby se tu nepropás´.... Využít smysluplně čas lze v této době i něčím, co mnohým může připadat na hlavu, totiž zdánlivým "nicneděláním", vedoucím k navázání bližšího kontaktu sama se sebou. Je to taková malá prověrka, jak dalece se mohu na sebe spolehnout. Díky, Věrko.