Jako každé ráno, Mourek hlasitě drápe škrábadlo, má hlad a snaží se mě vzbudit. Probírám se pomalu, vyskočí vedle mne na židli a tlapkou strká do mého nosu. Sluníčko prosvítá žaluziemi, pomalu se probírám ze snů… je krásně, co dnes budu dělat, kam si vyjedu? --- Á, tak akorát do prčic, dochází mi, je koronavirová karanténa!
V koupelně rutinně inhaluji lék na astma, po zakašlání znejistím – není to „on“? Podle něčí rady tedy zkouším zadržet dech na 10 vteřin – jde to. Ovšem po snídani se na netu dočtu, že taková zkouška je blbost.
Jako po léta každý den, stojím chvíli u památečních porcelánových pendlovek, tikají v naší rodině již přes 120 let. Myslím na svoje předky, kteří odešli, a prosím je naivně, aby nás provedli životem jako strážní andělé. Pohladím hladký porcelán, pustím si rádio. Kocour se cpe.
Jaký bude dnešní program? Píši si na papírek, během dne pak jednotlivé položky s uspokojením škrtám. Hodím prádlo do pračky, jdu na počítač zjistit, co je nového ve světě, doma i na íčku, zahraji si hru. Vyžehlím. Čtu si.
Kocour je v posledních dnech neklidný, nějak vnímá, že něco není, jak má být. Motá se kolem mne: Mňááááu! Mňááu! A zírá mi úpěnlivě do očí. - No jo, hodný kocourek, neboj…. Po hodině: Sakra kocoure, okamžitě vypadni! Pak se zastydím a jdu se omluvit.
- To víš, kocourku, jsem nervózní, že nemohu ven. Kocour: - No, to je toho, jen se nezblázni, já takhle nemohu ven už 10 let! - Tak já tě pustím na balkon Mourku, pojď… Kocour: Ani mě nenapadne, hned ty dveře zavři, je tam mráz!
Oběd mám hotový ze včerejška, v remosce jsem si zapekla krůtí medailonky na cibuli s cuketou, bazalkou a kurkumou, stačí ohřát v mikrovlnce. Mourek konečně usnul v televizním křesle. Zavolá mi dcera, malé vnučky pokřikují do telefonu. Pak telefonát s kamarádkou, dlouhý.
Po obědě nasadím roušku ropušku a zamířím do našeho parku na čerstvý vzduch. To se může. Dnes se odvážilo vyjít ven víc lidí, prochází se tu jednotlivci s pejsky i bez, rodiče s malými dětmi. Kolem mne se řítí dva pětiletí závodníci na kolech, s helmami a rouškami, výskají, už si asi zvykli. Roušky mají všichni, jsme disciplinovaní. Více než krásu rozkvétající přírody pozoruji teď lidi. Vyhýbají se jeden druhému na sto honů. Cestou domů potkám u výtahu sousedku, zamáváme si, zamrkáme na sebe, a pryč.
Procházka mě docela rozveselila. Vejdu domů, dlouho si umývám ruce. - Kocourku, kdepak jsi, už jsem doma!
Kocour: Chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr….
Kocourku, ještě že tě tu mám….
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
