Poslyšte, jak tedy vypadalo moje úterý 24. března. Za okny je modrá obloha, sice chladno, ale krásně. Raději se tepleji oblékám než trmácím v horku.

Na dnešek jsem si ale slíbila, že budu puťka domácí, ale stejně tuším, že to nedokážu dodržet. Nicméně upekla jsem kynutý koláč, zvaný v naší rodině podle tety, která už dávno není mezi námi, hajfl kuchen. Víte, jaký to je? Přece hromádkový. Na těsto se navrší celkem bez ladu náplně - hromádky, v mém případě tvarohu, máku a povidel a vše se posype drobenkou. Co na tom, že německy je hromada Haufen. Teta, nahrazující mi babičku, prostě říkávala hajfl kuchen.  

K večeři jsem připravila můj oblíbený salát z řapíkatého celeru. Je to taky jednoduché. Základem je řapíkatý celer a pak už to jde stylem pejsek a kočička nebo zkrátka, co dům dá. Já na něm ujíždím vždycky v zimě.

Odpoledne mě už ale doma nikdo neudrží. Pomyslím si, jak krásně musí být v Praze. V Kutné Hoře. I kdekoliv jinde. Zamáčknu slzu, zaženu hříšné myšlenky, zbytečně přejedu řasy maskarou, přifrcnu se rouškou, beru batůžek a jdu. Ale ta přistřižená křídla mě bolí, vycházkový okruh je omezený okolím města. Projdu si tedy kousek historické Doksanské cesty. Ta už má nějakých 850 let. Odedávna spojovala arcibiskupské město Roudnice nad Labem s klášterem v Doksanech. Na kraji Roudnice je závora a za ní zůstal zachován kousek oné cesty až ke kapličce V Jirchářích. Tu už díky mně dobře znáte (Mé oblíbené místo od jara do zimy ). Já však dneska nepůjdu ke kapličce, protože cesta od ní dál nevede. Byla rozorána a táhne se tam ohromný zelený lán. Z města jsem vyšla kolem řopíku, kapličky sv. Václava a školky v místní části Podlusky s dalším řopíkem na jejím dvorku. Za posledními domy Podlusk vede cesta, která lán obchází a na původní doksanskou cestu pak navazuje. Došla jsem po ní ke kolmé silnici, dál půjdu někdy jindy. Vrátit do Roudnice jsem se rozhodla oklikou po silnici. Tak jsem vlastně přišla až k závoře na začátku Doksanské cesty a okruh se uzavřel. Mobilní aplikace se zastavila na 9 kilometrech.

Ještě se zastavit v květinářství pro macešky, osázet mísy určené na hřbitov a můžu se dívat na televizi. Nebo si číst, co jste dělali vy.