Úterý 24. března. Budím se bez budíku před šestou. O hodinu později se stavím nedaleko tříčlenné skupinky před supermarketem v Pražské tržnici. Pán středních let zakašle. Usměje se na mne a řekne: „Nebojte se, to je kuřácký kašel“. Doma odkládám tašky s nákupem. Musím si vyměnit roušku od Martiny – s prominutím, teklo mi z nosu. Snažím se dodržet nezbytnou hygienu. Do kapsy dávám foťák, jdu do lékárny. Otevírají v 7.30. Vyzvednu si nezbytné léky – předpis jsem dostala včera na mobil. Vydávám se na krátkou procházku. Téměř nevidím na cestu. Brýle jsou stále zamžené, lépe vidím bez nich; kus cesty je držím v ruce. Směřuji na Ortenovo náměstí. Řadu let tam jsou záhony. Těším se, že vyfotím kytky. Nevyfotím ani jednu. Záhony jsou zrušeny. Tak to bude aspoň opuštěné dětské hřiště. Jinou ulicí se vracím domů. Potkávám dva bílé pejsky, hrají si spolu. Poprvé za den se usměju. Míjím pána stojícího v boční ulici – roušku má pod bradou, v ruce cigaretu, zakašle. Doufám, že je to také kuřácký kašel. Do našeho domu nosí stěhováci někomu nový nábytek; život jde dál. Doma namočím roušky do vařící vody. Nákup počká. Umytá a převlečená usedám k notebooku. S rozpustnou kávou s mlékem – ještě jsem nesnídala. Provádím ranní íčkový rituál. Píši svému dialogovému příteli, tak jako každý den.

Vypínám notebook, odcházím uložit nákup. Zapínám televizi, beru si něco k jídlu. Sleduji neradostné zprávy. Na tabletu si přečtu odpověď od Jendy a krátce na ni odpovím. Trochu uklidím v kuchyni. Vracím se na notebook. Fotím ho jako oblíbenou věc; umožňuje mi kontakt se světem. Přetáhnu si pár fotek, včetně té k tomuto článku. Jdu na íčko. Přinutím se počítat a dokončuji úkol č. 4. Vyčerpána vypínám notebook, vracím se k televizi, na tabletu si přitom cvičím mozek pexesem a dalšími hrami. Dávám si odpolední kávu. Příjemně mne vyruší nečekaný telefonát Martiny. Je skutečná kamarádka; ví, že jsem sama, a chce mě potěšit. Asi deset minut si spolu povídáme. Po chvíli čtení se vracím na notebook. Nacházím další mail od Jendy. S radostí na něj odpovídám. Jdu na íčko. Vypínám notebook. Při sledování televize uléhám na půl hodiny na masážní podložku s ostrými hroty. Počáteční bolest mizí a přechází v příjemné teplo. Vstávám, dávám si lehkou večeři, k ní střik z bílého vína.

Pro dnešek končím na notebooku. Při jeho každém zapnutí jsem psala tento text. Dnes se budu ještě dívat na televizi a hrát si na tabletu. S Jendou si popřejeme dobrou noc. Ráno dám text ke zveřejnění. Ráno dalšího dne v krizi.