Moje nejstarší vzpomínka
Usilovně se snažím si vzpomenout. Vyhrabat z hloubi své paměti vzpomínku, která by byla tou úplně nejstarší. Nezaručuji ovšem, že to bude zrovna ta nejstarší. Možná je v mé paměti zasuto něco ještě staršího, ale je to tak bezpečně uloženo, že to tam už zůstane. Především ta chvíle, kdy jsem přicházel na svět. Tak to si skutečně už nepamatuji.
Vzpomínám docela rád. Některé své vzpomínky na dětství a studentská léta jsem publikoval ve své knize Návraty, která vyšla v roce 2015. Německý spisovatel přelomu 18. a 19. století Jean Paul o tomto tématu jednou napsal:
„Vzpomínky jsou jediný ráj, z něhož nemůžeme být vypuzeni.“
Takové vzpomínky jsou vlastně zastavený čas. A já se teď pokusím jít tím časem tak daleko, kam až dohlédnu.
Moje mládí probíhalo v prostorách Dvořákova památníku v Nelahozevsi. Řadu vzpomínek mám ještě na svá předškolní léta, kdy v rodném domě Antonína Dvořáka ještě nebyl instalován památník. Dole v přízemí byla hospoda s bytem a v prvním patře pošta a tři byty. Staré vzpomínky jsou pochopitelně spojeny s dětmi, které v domě bydlely.
Jiřinka Kohoutů, dívka velmi energická a o dva roky mladší než já, měla potřebnou autoritu. Když mi jednou řekla, že si budeme hrát na doktory, nemohl jsem odmítnout. V patře jedné ze tří stodol, které byly v areálu objektu, jsme se s Jiřinkou tak dlouho zabývali vzájemnou anatomií, až nás při této činnosti přistihla sousedka paní Lövová, které se nezdál šramot nad jejich komorou. Nenapadlo ji nic jiného, než to oznámit rodičům. Druhý den mi Jiřinka v druhé stodole naproti slavnostně ukázala stopy po výprasku, který od otce dostala. Opětoval jsem to.
Časem se k našim hrám přidal malý Vašík Perlík, který bydlel s babičkou hned vedle pošty. Na nějaké zvláštní akce, hodné zaznamenání, si už nepamatuji. Zato si velmi dobře pamatuji svůj vstup do první třídy místní dvoutřídky. Vždy jsem byl dítko zvídavé, ale také velmi svérázné. Za několik dní mne škola přestala bavit, neboť mi chyběly hrátky s oběma dětmi z domu. Sebral jsem si tedy tašku, řediteli, který měl první třídu, jsem stručně oznámil, že mě to právě přestalo bavit, a šel jsem domů. Matka mi pochopitelně dala pár facek, oblékla se a dovedla mě zpátky do školy.
Toto malé vzpomínání ukončím s dovolením krátkou citací ze svých Návratů:
„Červená věž kostelíka svatého Ondřeje probleskuje větvemi starých lip a do rachotu děčínského rychlíku zní "Tisíckrát pozdravujeme Tebe." Otevřeným oknem pokoje slyším křik páva, který na střeše zámku oplakává svou uhynulou družku. A dole z přízemí, z Mistrova památníku, vylétají do modrého nebe melodické tóny Dvořákovy Novosvětské. Kaleidoskop obrazů a rezavých vzpomínek. Mlhavý opar snů na rozostřeném obzoru dětství. Rád vzpomínám. Vzpomínky jsou jak světla ve tmě. Je to čas, který se zastavil.“
Pošlete odkaz na tento článek
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %