Toto bude malý výběr zcela původních textů, psaných v letech 1960 – 1964, zařazených do mé vzpomínkové knihy Návraty, která vyšla v roce 2015. Až na tento úvodní článek "Ten božský čas mládí," který byl napsán až při kompletaci celé knihy v roce 2015. Ostatní texty od další části, kterou také zveřejním, budou autentické texty, psané mezi šestnáctým a dvacátým čtvrtým rokem mého věku.
* * *
Když si dnes, už po kolikáté, pročítám následující řádky, napsané většinou dávno, před více než padesáti lety, vyvstává přede mnou obraz člověka, vstupujícího do velkého světa se spoustou ideálů, přemírou citů a s otevřenou náručí. Do světa, který ne vždy odpovídal jeho představám a který dokázal být někdy až zatraceně krutý. Přenášejí mne do dávného světa mládí, se kterým jsem a budu navždy spojen pupeční šňůrou svých, dnes už trochu nostalgických, vzpomínek. První díl je pouhým výběrem z podstatně rozsáhlejšího původního materiálu. Soustředil jsem se zde hlavně na texty z doby svého mládí a na dobu svých plzeňských studií. Texty jsou doplněny i původními básněmi, vzniklými v té samé době. Některé z těchto textů prošly od té doby pochopitelnými úpravami, většina z nich však byla použita bez jakýchkoli úprav. Jejich obsah je autentický. Pravdivý. Je poznamenán pochopitelnou nezralostí, afektovaností citů, ale hlavně entuziazmem mládí. Proto prosím potencionálního čtenáře o velkou míru shovívavosti při jeho pročítání.
Když jsem si ale znovu pročetl první vydání této knihy, zdálo se mi, že tam přece jen ještě něco chybí. A tak jsem do tohoto druhého vydání Návratů přidal ještě díl druhý. Pohled člověka, kráčejícího dnes již pokročilým podzimem svého života. Oba díly knihy dělí tedy padesát let. Dlouhých padesát let, během kterých se toho událo až příliš mnoho. Na vše by ale rozsah této knihy nestačil. A ani by to asi nebylo zajímavé.
V obou dílech Návratů jsem se chtěl jen trochu ohlédnout za svým dětstvím a mládím. A hlavně, těmito řádky vzpomenout na všechny své přátele, i lásky, které prošly tehdy mým životem. A poděkovat jim za to, že je za čím se ohlédnout. Vždyť bez přátel a bez lásky, bez milostných vzplanutí i zklamání, by byl náš život nezajímavý a pustý. Byla to krásná léta.
![]()
Pokud se člověk ohlédne zpátky, proti proudu času, někam až do dob svého dětství, nevyhne se obvykle trochu nesmělému pocitu nostalgie. Pár ukopnutých palců, pár kamarádů, pár výprasků. A výlety do snů a přítel Jiří. A žluté věže divizen na stráních Ovčína a lesík uprostřed pole, kam jsme chodili kouřit první mentolky. Člověk vždy raději vzpomíná na to pěkné a to špatné se nám z paměti pomalu vytrácí. Ale jak přibývají léta, vzpomínky na dětství jsou čím dál tím víc barevnější a do našich pocitů se pomalu a jistě vkrádá značná míra nostalgie. Hledíme zpět trochu rozostřeným prizmatem času a míváme někdy až pocit, že nás osud o něco ošidil.
Červená věž kostelíka svatého Ondřeje probleskuje větvemi starých lip a do rachotu děčínského rychlíku zní "Tisíckrát pozdravujeme Tebe." Otevřeným oknem pokoje slyším křik páva, který na střeše zámku oplakává svou uhynulou družku. A dole z přízemí, z Mistrova památníku, vylétají do modrého nebe melodické tóny Dvořákovy Novosvětské. Kaleidoskop obrazů a rezavých vzpomínek. Mlhavý opar snů na rozostřeném obzoru dětství. Rád vzpomínám. Vzpomínky jsou jak světla ve tmě. Je to čas, který se zastavil.
Ale i čas dětství jednou končí. Pozvolna. V bolestné proměně k dospělosti. Dítě čím dál tím častěji vylétá z rodinného hnízda. Přestává být dítětem, ale pořád ještě není mužem. Ostře nabito city se střetává s realitou života a někdy jen obtížně hledá cestu. Avšak není proč se stydět za trochu nostalgické vzpomínky, ani za máchovský světobol mladých let. Vždyť to byl ten nejkrásnější díl našeho života. Člověk snáze obnaží tělo než duši. A když už ji má někdy odhalit, kroutí se, vzdychá, vymlouvá se, stydí se a je schopen ji zapřít jako Jidáš Krista.
Od malička jsem stál trochu stranou vyjetých kolejí. Strašně jsem chtěl být dospělý. Když už jsem vyrostl, chodil jsem opět po cestách nevyšlapaných. A teď, když už jsem dospělý až příliš, chtěl bych být opět dítětem. Docela malým, usmrkaným dítětem.
Dveře do tohoto trochu tajemného světa se nyní otevírají dokořán. Můžete vstoupit.
Jan Zelenka, Litoměřice, 2015
* * *
![]()
Já s přítelem Jiřím
Pošlete odkaz na tento článek
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %