Koróna sluneční
FOTO: autorka

Od Vánoc jsem se neozvala. Možná jste si už mysleli, že jsem umřela. Nebo třeba jen nakazila. Anebo někam utekla. Všechno by v tomto stavu naší planety bylo možné. Stejně jako je možné, ba dokonce velmi pravděpodobné, že si mojí dlouhé odmlky kromě šéfredaktora nikdo ani nevšimnul…

Nebylo by divu. Pozornost obyvatelstva se teď upíná k mnohem závažnějším věcem. Ale faktem je, že jsem ani neumřela, ani jsem se zatím nenakazila a dokonce jsem nikam neutekla. Kam bych taky utíkala, vždyť nikam nesmíme. Držím se doma a na nic si nestěžuji. Dům je dost velký, abychom si v něm s mužem našli prostor být spolu i od sebe, zahrada nám poskytuje dostatečný výběh a ještě máme za humny les, ve kterém dopoledne nepotkáte živáčka. A když už, tak s rouškou pod bradou…Místní lesy, ve kterých kdysi lovil jeleny sám císař Rudolf Druhý, jsou značně prořídlé, takže protijdoucí milovníci dlouhých procházek se vidí už z dálky a tudíž si mohou roušku nacvičeným pohybem rychle nasadit na nos…

Důvodů k dlouhodobé absenci příspěvků jsem však měla několik.

Především jsem pilně pracovala na dokončení rukopisu své první (a pravděpodobně i poslední) knížky, kterou k mému překvapení přijalo jedno známé nakladatelství. Tři týdny jsem poctivě běhala po procedurách i po Bažantnici v Lázních Bělohrad, abych pak čerstvě nabytou kondici opět rozmělnila do drobných úklidových manévrů a vysedávání u počítače na střídačku s televizí, když se jakýsi neznámý virus z daleké Číny začal přibližovat a měnit se v pandemii, jakou lidstvo nepamatuje…

A taky jsem dělala jeden profilový rozhovor na přání pana šéfredaktora do nového magazínu, který by měl být tištěnou podobou našeho portálu. Když na tomto místě používám kondicionál, tak zcela vědomě, protože bůhví, jestli to vyjde.

Ten mizerný neviditelný prevít si totiž zamanul ničit životy i sebelepší plány těch, co tu zůstanou…

Ne, tohle jsem vlastně vůbec psát nechtěla. Nic o znamení shůry, o zdviženém prstu, o lidské selekci…Naopak, chtěla jsem napsat něco pozitivního, hezkého, a přesto aktuálního.

Třeba o tom, že včera začal duben, co přivádí máj…

Na aprílové téma jsem psala už několikrát. Možná si vzpomenete, že právě první dubnový den neboli Apríl je mimo jiné mým dnem svatebním…

Letos byl můj muž osvobozen od povinnosti pozvat mě na večeři do restaurace, což mu nesmírně vyhovovalo. Aby té radosti nebylo málo, udělala jsem mu dvacet chlebíčků, uvařila hrnec gulášovky, a zatímco brázdil trávník vertikutátorem, nasadila jsem si roušku a vyšla do lesa na procházku. Kytku budu muset asi oželet…

Z mrazivého rána se vyklubal překrásný den. Mezi holými korunami stromů prosvítala azurová obloha, ze které mě i přes tmavé brýle oslňovalo jarní slunce. Zastavila jsem se uprostřed lesní cesty a lačně jsem nastavila tvář jeho paprskům. Je vůbec možné, aby něco tak životodárného mělo byť jen symbolickou souvislost s něčím, co tak nemilosrdně život bere?

Sluneční koróna. Jasně zářící okolí slunce. Jev pozorovatelný sice pouze při jeho zatmění, ale i tak dává jméno té mrňavé smrtící bestii. Viru, jehož název je odvozen od povrchové struktury jeho obalu, uspořádaného do tvaru sluneční koróny…

 

Můj muž na naše dvaatřicáté výročí svatby nezapomněl.

Když jsem přišla domů, čekalo mě překvapení. Nádherná kytice v barvě slunce.

Kdyby náhodou zítra nevyšlo, já ho mám doma na stole.

 

Hezké vztahy v časech dobrých i zlých vám přeje

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
33 komentářů
Jitka Caklová
Páni!, když já si jen vzpomenu, co slz proteklo mýma očima, ve svých začátcích na tomto portálu, dokonce jsem byla tak nevědomá, že jsem na chatu napsala: "Pane Bože, co jsem komu udělala, že se o mě lidé otírají" a byla jsem ten největší chudák na světě. A dnes? Když mi někdo laje, nebo má neadresné poznámky, o kterých vím, že jsou mířeny na moji osobu, nechávám je plynout, protože nejsou z mojí hlavy. To stejné mám s pomyslným vztyčeným, nebo ukazujícím ukazováčkem. Je pro mě směšný, protože není můj. Umět napsat takovýto článek, obzvláště první odstavec, je projevem svobodomyslného člověka ♥
Hana Šimková
Já totiž vůbec nechápu jak jste mě mohli po těch letech tak zklamat. Opravdu jste udělali na mne hon.
Hana Šimková
Jak je možné, že jste jediná a ostatním vůbec nedošlo o co mi jde ,
Hana Šimková
Moniko, jak jsem ráda, že jste mě pochopila
Hana Šimková
Doufám, že jsem se s ničím nevytahovala, ani dětmi
Hana Šimková
Někdo závist popírá a prostupuje ho až do morku kosti,? Koho asi mínila? Že by někoho jiného? Zuzanko já už jsem se stáhla a už se opravdu dohadovat nechci. Nedělám ze sebe oběť to je zase mylný dojem. Prostě jsem to myslela jinak, protože v dnešní době vidím, jak někteří lidé žijí, nikdo jim nepomůže a pak si přečtou, že to někdo má hodně jinak . No dob ře už budu opravdu zticha. Jako oběť si ale opravdu nepřipadám, ale některé věci mě opra du mrzí. Ještě jednou opakuji, že neodcházím jako oběť. Bylo mi tady hezky, ale už není a tak to nebudu prodlužovat.Měj se hezky a promiň, tebe jsem se dotknout nechtěla.
Soňa Prachfeldová
Proč si sypat jedu do žil? A být z toho celý špatný, neubližujte si zbytečně Hanko , není to k ničemu.
Zuzana Pivcová
Vzkaz pro Hanu Šimkovou: Haničko, závist do morku kostí Ti tu nikdo nepřisoudil, jsi jediná, kdo se tu tak vyslovuje, že jsme to z Tebe udělali. Vše vzniklo z toho, že se Hana Švejn. podle Tebe poživačně vychloubala bez ohledu na druhé. Já jsem napsala pouze Přej a bude Ti přáno. To je moje heslo. Přeji i to, co sama nemám, protože mám třeba zase něco jiného. Nejsem hvězda ani chudák. Naprostá většina z vás má své děti a vnoučata. Kdekdo o nich s radostí píše. A teď já bych napsala, jak se bezohledně vychloubáte, protože já děti a vnuky nemám. Bylo by to normální??? A ještě bych napsala: Jen si jich hezky užívejte!! V Tvém článku, který ses pak rozhodla stáhnout, takové pojetí bylo. "Nejspíš máte všichni domy se zahradou, A jen si na těch zahradách hezky dýchejte!."...Takový výrok skutečně za humorný a optimistický nepovažuji. Vychloubání má podle mě jiný záměr. Předvádět se vědomě a chtít se nad druhé vyvyšovat, případně je tím popíchnout. A to jsem ve zdejším článku nenašla. Samozřejmě, žes nám nic neudělala a ani Tě nikdo z toho neobviňuje. Tak si prosím srovnej myšlenky a nedělej ze sebe oběť. To Ti nesluší.
Hana Šimková
Jste úžasná, úžasná, úžasná. Všichni lidé níže podepsaní Vám zatleskali Je mi ovšem hodně líto, že titíž lidé, pro které píši již léta a píši optimisticky ,s nadsázkou a kouskem humoru mi přisoudili závist až do morku kostí. Jak málo jste mě poznali, když nedokážete pochopit to, co jsem chtěla říci.Od paní Švejnohové si vyprošuji, aby se za mne omlouvala Honzovi, Zuzce, Ivaně a Svátě. Nic jsem jim neudělala a neudělám. Do ústraní opravdu jít nemusíte, protože jsem odešla já. Tak tedy hodně hezkého všem a dávejte si pozor na nespravedlivá nařčení.
Jitka Caklová
Milá paní Hano, možná tak před šesti sedmi lety, kdy jsem neznala sama sebe, nebo-li to nezdárné dítě v sobě, určitě bych reagovala neadekvátně. Život každého z nás se nějak odvíjí a je krásné, ať je to tak, nebo tak, umět o svých zážitcích napsat za každé situace a Vám se to povedlo. Ze srdce Vám přeji ještě hodně společných let a srdce plné sluníček i na rozdávání, jako dosud ♥ JC ♥
Soňa Prachfeldová
Milý pozitivní článek, kytice nádherná a pořád říkám, bude líp .
Helena Votíková
Ta kytka je nádherná. Hned je veseleji. A za článek děkuji.
Jana Šenbergerová
Díky za každého, kdo umí i v pohnutých situacích najít něco hezkého. Do dalších společných let vám přeji, ať vás optimizmus neopustí.
Eva Mužíková
Paní Hano, také každý den chodím do přírody, kterou mám k mému štěstí hned za domem. Využívam těchto procházek za každého počasí. Raduji se sluníčka, z modrého nebe nad hlavou, ze zpěvu ptáků, z koníků na ranči, z kachen na rybníku, z pozdravů kolemjdoucích, kterých je v této době nějak víc. Raduji se, že mi slouží nohy a dech, díky tomu dokáži trávit v přírodě dlouhé hodiny. Vím, že současná situace je velmi vážná a právě proto nechávám vstoupit do mého života ty malé radosti. Také o nich ve svých příspěvcích píšu, vždyť sdělená radost je radost dvojnásobná. Jelikož nejsem dost silná a rozumná, abych se dokázala se španými zprávami těchto dnů poprat, nesleduji je v TV, ani jinde. Možná to je zbabělé, ale tak jsem se rozhodla a tak se snažím žít.
Marie Faldynová
Bojíme se asi všichni. Někdo u toho mlčí, někdo se zlobí, jiný si píská aby si dodal odvahu. Mě víc pomůže si přečíst, že přeci jen zůstaly nějaké důvody k radosti. Bydlím na malém městě, kdyby se tu virus objevil, nejspíš by mě taky přešla chuť se radovat.
Dana Puchalská
Já jsem, jak už jednou řekla Ivana K. bytostný optimista. Ano, jsem a jiná už nebudu.... :-) :-) A tak přišlo mi na mysl jedno rčení paní Haliny Pawlowské... "Ikdyž Tě život odře do hola, netvař se jak mrtvola". Hezký den paní Hano.
Jitka Hašková
Dobrý den, zrovna nedávno jsem si říkala, co s Vámi, že jsem na íčku dlouho nic od vás nečetla. Tak jsem ráda, že jste se ozvala a děkuji za článek.
Hana Švejnohová
Moc děkuji všem...
Zuzana Pivcová
Ale, Haničko Šim., nevykláním se ani na jednu, ani na druhou stranu. Každý má svůj pocit štěstí nastaven jinak, proto jsem to řekla obecně tím rčením "přej....". Každému přeji to jeho, i když třeba žiji jinak. Závistivost u nikoho nehledám, ani u sebe, ani u Tebe.
Elena Valeriánová
A já vám chtěla vyčinit za dvě věty z úvodu, cituji: "Možná jste si už mysleli, že jsem umřela. Nebo se třeba jen nakazila." Tak o tom se, milá zlatá, nežertuje. To je totiž hned. Ale jinak jsem ráda, že jste mě potěšila svým optimistickým náhledem na dnešek. Napsala jsem v poslední době pár článků, kde jsem se vědomě vyhýbala hlavnímu tématu dnešních dnů v domnění, že to tak bude lepší, protože těch špatných a stresujících zpráv a článků je přehršel. Těšit se musíme z maličkostí, z krásného zdravě prožitého dne. A pokud někdo a nemyslím to adresně, závidí hmotné statky, tak pořád platí: do hrobu si je nikdo sebou nevezme. Hanko, šťastné výročí. A na vaši knížku se těším.
Danka Rotyková
Paní Hano, hezky se to četlo. A myslím, že vaši pauzu nikdo nekomentoval, protože jsou na íčku naštěstí další prozaici, básníci a fejetonisté. My ostatní zase moc rádi čteme a diskutujeme. Takže děkujeme za váš dnešní článek.
Hana Šimková
Paní Švejnohová, do ústraní se opravdu klidit nemusíte, protože se uklidím já. Právě jsem se totiž stala nepřátelskou a závistivou ženskou. Přeji Vám tedy hodně úspěchů s Vašimi optimistickými články a omlouvám se nejlépe všem.
Alena Tollarová
Paní Hanko, jsem ráda, že jste se nám zase ozvala. Vaše postřehy už mi chyběly a těším se na další. Hodně zdraví a zářícího sluníčka ☼
Jan Raška
Hanko, nervy holt tečou... Já ti děkuji za všechny glosy, které pro nás píšeš, a doufám, že tato není poslední. LIdé závidí i ten optimismus a naději... Já to také schytávám ze všech stran a také mi už dochází motivace... Měj se hezky!
Hana Šimková
Za přání zdraví Vám děkuji a Vaše zdraví Vám také přeji. Nenamlouvejte si ale, že Vám závidím.Já opravdu závistivá nejsem a přála bych ale všem, aby si mohli žít tak jako vy. Když to ovšem možné není, tak tak hlasitě nejásejte a ta sestřička spáchala sebevraždu.
Hana Švejnohová
Milý Honzo, Zuzko, paní Ivano, paní Sváťo, omlouvám se za svůj špatný odhad, za to, že jste teď v nemilosti u paní Šimkové, protože jste mě neodsoudili jako ona… Jen pro její informací, ta sestřička nespáchala sebevraždu, ale zemřela na infarkt. Je mi to opravdu moc líto, ale odpovědnost za to fakt nenesu… Cesta do pekel je skutečně dlážděná dobrými úmysly, který byl v tomto případě jen mojí marnou snahou podívat se na koronavirus úplně jinak, aniž bych vůbec to slovo vyslovila. Ale očividně jsem k tomu zvolila špatnou formu, doba je přecitlivělá, zjitřená, a někteří senioři svůj strach vyjadřují agresí. Když na radu všech psychiatrů a psychologů nevnímám jen to špatné, neznamená to, že dění kolem sebe ignoruju, že neobdivuji všechny hrdiny v první linii a že z toho nejsem vyděšená stejně jako všichni ostatní… Moc mě to mrzí, netušila jsem, jakou rozdmýchám diskusi. Zapomněla jsem totiž (a na to ve svém věku nemám právo!), že někdo závist popírá, i když jím prostupuje až do morku kosti… Omlouvám se, že jsem neumřela, ani se nenakazila koronavirem (zatím!), ani nikam neutekla. Možná jsem měla… Srdečně vás všechny zdravím a zase se raději na čas uklidím do ústraní… Děkuji chápajícím a všem bez rozdílu přeji pevné zdraví i nervy. I paní Šimkové.
Svatava Páleníková
Paní Hanko Švejnohová, jsem ráda, že vás tady po delší odmlce zase vidím. Vaše optimistické glosy se mi líbí. Mějte se hezky, přeji hodně zdraví.
Hana Šimková
Zuzanko, mrzí mě od tebe, že jsi mě nepochopila. Já přece nejsem nepřející, ale všechno má své meze. Četla jsi jak chudák nakažená zdravotní sestra spáchala sebevraždu? Protože pomáhala lidem ,ale nakonec ji nenáviděli a báli se, že je nakazí? Myslíš, že v dnešní době někoho zajímá, že chudák paní nemohla slav it v restauraci,?
Zuzana Pivcová
Ale, no tak, vzpomeňte si na to "přej a bude ti přáno...", má platnost nadčasovou.
Hana Šimková
Jenom by mě ještě zajímalo o čem jste napsala tu Vaši knihu.
Hana Šimková
Mně to nedá a musím ještě něco přidat. Jsem upřimná, když se mi něco líbí, řeknu to, ale když ne, řeknu to taky,Vůbec se mi nelíbí jájování a jásání. Já, já, já. Já patlám chlebíčky, milující manžel nese kytku, budeme slavit. Mám velký dům, velkou zahradu, můžu do lesa, kde se vyhřívám na sluníčku a nade mnou je modrá obloha.Víte kolik lidí slunce vidět nemůže, kdo nemůže nic slavit hlebíčkama,? To Vaše vytahován í je opravdu nevhodné a Vy vlastně o koronaviru nevíte vůbec nic. V ničem Vás neomezuje. Nebojte se, nezávidím a Vaši povahu už vůbec ne. A také se mi nelíbí pochlebování některých lidí. Jestli se Vám teď nelíbím já, je mi jedno. Říci jsem to musela.
Dana Puchalská
Paní Hano, to je opravdu krásný příběh. A ta kytice od manžela... k r á s a. Přeji Vám jen a jen pohodové a šťastné další dny. A děkuji.
Hana Šimková
Vy si vlastně v této době žijete krásně pohodový život. Můžete dýchat čerstvý vzduch, pobíhat po velkém baráku s milujícím manželem. Jenže někdo je bohužel zavřený v malé garsonce, sám a ven může chodit jenom v roušce, protože žádný les široko daleko. Tak tyto lidi obdivuji velmi.a doufám, že to vydrží až do konce koronaviru.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše