Nejsou lidi

Próza/poezie

Nejsou lidi

Datum: 7. 4. 2020

Diskuze: 20

Foto: autorka

Bohužel teď nejsou lidi,

málokoho přes den vidím:

samu sebe v zrcadle –

rysy trochu povadlé;

pod oknem školku bez dětí,

jednoho chodce vzápětí,

zvolna se plouží tramvaje –

siluet pár v nich sotva je;

pak auto k domu přijíždí,

(smutně se drbu na hýždi),

v parku jsou prázdné lavičky,

chybí mi na nich babičky.

Fakt to všechno vidím z okna -

to je tedy klika notná,

když mám své blízké vzdálené

a je mi smutno, ne že ne.

| Moje poezie

Autor: Věra Ježková

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

20 komentářů

Věra Ježková 15.12.2020 10:01

Maruško, děkuju. Taky jsem moc ráda, když vidím a slyším hemžení dětí ve školce a když potkávám ráno cestou z nákupu děti jdoucí do školy. To jaro pro mě bylo hodně náročné. Teď mi moc pomáhá, že můžu jezdit do Litoměřic. Za přítelem domů nemůžu, na procházky už není nejlepší počasí. Jsme ale rádi, když se nám povede aspoň ta, byť krátká. Přeji ti hezký advent.

Marie Ženatová 15.12.2020 07:39

Jsem moc ráda, že už teď vidím menší veselé děti na školním hřišti i děti, které chodí s učitelkami mateřských škol na vycházku. A v neposlední řadě jsem ráda, že potkávám i studenty, kteří místo dvou hodin tělocviku jdou na pěší turistiku se svými učiteli do zajímavé okolní přírody našeho města*

Soňa Prachfeldová 11.4.2020 08:24

Bude líp Věruško :-)

Věra Ježková 8.4.2020 08:33

Děkuji podruhé.

Květuše Pinkasová 7.4.2020 23:06

Věrko, hezky jsi své pocity poslala do éteru a my je tady s Tebou sdílíme. Určitě bude líp...

Jindra Hubačová 7.4.2020 20:11

Věruško, super, Ty mne " bavíš ". Děkuji a po dlouhé době se směju.

Dana Puchalská 7.4.2020 17:39

Ano, liduprázdné město je divné město. Už aby se vše vrátilo do normálu.

Věra Ježková 7.4.2020 14:22

Moc vám děkuji. Nijak si nezoufám, to bych vám neposílala humorné básničky. I tuhle považuji za humornou, možná trochu černě. Ale jak už jsem několikrát napsala, pociťuji čím dál víc rozdíl mezi dobrovolnou samotou a vynucenou osamělostí. A v té mi dělá radost každé vlídné slovo. I to vaše :-)

Zdenka Soukupová 7.4.2020 14:04

Básnička smutně vypadá, je to jen momentální nálada. Brzy se to ale změní, věřme všichni ve zlepšení.

Martina Růžičková 7.4.2020 12:51

Věro, s dovolením jsem si právě báseň okopírovala pro svou sbírku Tvých textů. Moc pěkně jsi popsala i nafotila stav kolem sebe. Snad bude brzy líp...

Marie Doušová 7.4.2020 11:28

Smutek přejde a přijde zase krásný a hlučný den plný dětí ,lidí a ruchu. Nebojte Věrko ,vše se v dobré obrátí . Vaše báseň je krásně napsaná a jsme na tom Všichni stejně a proto se držme a přejme si hlavně zdraví.

Anna Potůčková 7.4.2020 10:53

Věro moc hezká básen o současné situaci. Co nám přišlo před karanténou samozřejmostí je nyní vzácností. Držím Ti pěsti, aby jsi všechno překonala a radovala se s dnů následujících, které snad budou stále jen lepší a lepší!

Jan Zelenka 7.4.2020 10:40

Věrko, opět skvěle napsáno. Použiji myšlenku rakouského spisovatele Stefana Zweiga, který napsal : „Žádný lékař nezná lepší lék na unavené tělo a ztrápenou duši, než je naděje.“ Držme se toho.

Hana Nováková 7.4.2020 10:04

Věrko, svět bez lidí není svět. Člověku je smutno i ve dvou, stýská se mi po mamince, synovi a jeho rodině a hlavně po vnoučatech.Mobil musí stačit, ale je to jen náhražka Snad se blýská na dobré časy. Jsme silné a tak to musíme vydržet. Vzpomínejte na hezké časy, to na čas dá zapomenout na současnost. Opatrujte se a mějte v duši pohodu, klid a mír....

Jitka Hašková 7.4.2020 09:41

Věro, krásně jsi to napsala. Cítím s tebou, máš složitější situaci než my ostatní. Držím palce a moc ti přeji, abys se setkala se svojí maminkou a svým přítelem Karlem.

Eva Mužíková 7.4.2020 08:56

Věrko, až ta doba přejde, velká parta se nás sejde. Tvoje smutná básnička, líbí se mi. Bertička.

Zuzana Pivcová 7.4.2020 08:44

Milá Věrko, jsme lidé s různými životy a různě silní, my introverti jsme na tom trochu hůře. Ale íčko, které Ti přirostlo k srdci a asi Ti zkraje i dost pomohlo, zůstává s Tebou stejně, jako Ty s ním. Tak se usměj! ♥♥♥