O snech

Datum: 14. 4. 2020

Spánek je můj druhý život, těším se na sny jako do kina. Bývají akční, plné lidí (na rozdíl od mého reálného života). Ráno si pamatuji jen útržky, které rychle mizí. Ale je několik snů, na které nezapomínám.

1. Dětské horečnaté sny

Z raného dětství mám pořád před očima obrázek přes sebe lezoucích obřích vos, dnes už se nebojím, ale z paměti nemizí. Také stále v duchu vidím deformující se stěny pokoje, který se v jiném raném horečnatém snu měnil v bublinu.

2. Sen o ztraceném kocourovi

V Braníku se nám zaběhl mourovatý kocourek, byl pryč již přes týden, volali jsme ho marně… Jedné noci jsem ve snu viděla tichou prázdnou silnici pod Barrandovským mostem, svodidla, vše bylo stříbřitě modré. V náručí jsem držela zraněného kocoura a tekly mi slzy proudem, on se na mne díval, a pak zavřel oči… Druhý den ho na onom místě našli sousedé přejetého autem.

3. Sen o čarování

Ráda vzpomínám na sen, ve kterém jsem uměla proměňovat předměty. Seděla jsem uprostřed dětské herny s velkými barevnými plastovými koulemi, kostkami, hranoly, a podle mého přání měnily věci tvary a barvy, byla jsem šťastná.

4. Sen o rezignaci

Tento sen byl spíš noční můra. Žena, kterou jsem měla ráda, se mě snažila navěky uspat injekcí, já jsem se bránila, ale ona byla silnější, ruka se stříkačkou se blížila a blížila, až jsem se vzdala a nechala se bodnout…. Druhý den jsem při cestě autem vyprávěla sen kamarádovi. V půlce vyprávění mne přerušila malá dcerka a sen dopověděla – zdál se jí té noci tentýž sen...

5. Sen o vodopádu

V ohromné šeré jeskyni se řítil fialovo-žlutý vodopád do tůně a ponorná řeka dál mizela ve tmě. Najednou se na skále objevil můj bývalý manžel, padal do vodopádu a voda ho odnášela rychle pryč… Nedlouho po tomto snu se u něj objevily první příznaky duševní choroby.

6. Sen o létání

Zdálo se mi, že jsem zavřená v pracovním táboře ukrytém v lesích, daleko od lidí, za ostnatým drátem. Pak jsem se naučila létat, vzlétla jsem nad šedé baráky a rozlétla se nad volnou krajinu… Jenže mě stíhali, asi mě dostali, naštěstí jsem se probudila.

7. Sen o řece Rauma

Vznášela jsem se ve snu nad podivuhodnou řekou plnou výrazných barev, jiných, než jsem dosud viděla na našich řekách.

Za rok jsem pak jela s kamarádkou do Norska a uviděla ji ve skutečnosti – byla to řeka Rauma...

| Můj příběh

Autor: Irena Mertová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

22 komentářů

Irena Mertová 18.4.2020 18:45

Eliško, a nestala ses chirurgem? :-) Vidíš, to já jsem měla operaci srdeční a hrudník otevřený - jen jsem to neviděla. Jako ne ve snu, doopravdy. Tak ať máme hezké sny!!!

Jitka Hašková 17.4.2020 20:07

Zajímavé, ale zajímám se o své sny jenom vyjímečně.

Eliška Murasová 17.4.2020 19:47

Viděla jsem i ten svůj otevřený hrudník.

Eliška Murasová 17.4.2020 19:45

Ireno, v tom snu se to jevilo naprosto přirozené a normální. V plechovém hrnku na vařiči jsem si sterilizovala nástroje a na okně jsem měla zrcátko. Pamatuju si, že jsem si uvědomovala, že musím velmi spěchat, abych to stihla, než upadnu do bezvědomí. Bylo to v době, kdy jsem se bála o syna v Americe, tak mě asi bolelo srdce...

Marie Doušová 17.4.2020 09:05

Abych se přiznala , nemám sny moc ráda. Většinou se mi zdají dost nepěkné sny a tak jsem ráda, že se probudím.

Eva Mužíková 16.4.2020 22:40

Velmi zajímavý článek. Mne moje sny spíš obtěžují, bohužel si je pamatuji.

Irena Mertová 16.4.2020 13:45

Ještě jednou děkuji za komentáře... Tedy Eliško, ten tvůj sen se srdcem je opravdu drsný . Nebo ses v pohodě odoperovala? :-) Marie P., taky se těším do postele kvůli snění - a vůbec, v pelíšku je fajn. Jano, číst se dá, ale tak různě... nebo myslíš jako "Freude Freude Freude, vždycky na tě dojde" ? :-) Tak díky!

Soňa Prachfeldová 16.4.2020 07:18

Sny se mi zdají často, jako dítě jsem pořád létala nad vodou a pak prudce padala. Dnes jsou to sny různé, plné lidí a dění, hlavně už ne děsivé.

Alena Tollarová 15.4.2020 22:51

Obdivuji Tě, jak si sny pamatuješ. Já jsem kdysi tvrdívala, že žiju jeden život ve dne a jeden v noci ve snech. Ale časem se to změnilo. Sny se mi zdají, to ano, ale jen výjimečně ho dovedu odvyprávět. Zato manžel, tomu říkám, že by mohl napsat fansasmagorickou knihu :)

Martina Růžičková 15.4.2020 19:37

Hezky jste svoje sny popsala. Já ty svoje většinou zapomínám v okamžiku probuzení. Kdysi jsme mívali doma snář po babičce. Bohužel se někam ztratil. Jako malá jsem si ráda prohlížela obrázky, které v něm byly.

Načíst starší příspěvky