Ještě tři básně z dob dávno minulých mých studentských let

Podzim 1

Žlutavé koráby plují přes cestu

a nesou pozdravy dálek

do stínu dubů a buků a bříz.

Nesou šum moře,

maják na útesu

a racky,

kteří odlétají a zase se vracejí,

jak vzpomínky na první lásku.

Nesou stín večera,

který se chvěje,

jak dívka,

jež se svléká.

Žlutavé koráby,

pouštěné do větru

z natažené dlaně

dalekých hvězd.

Hvězdář
 

Miluji podzimní, tlející stíny šera,

šedavý zápach listí,

miluji těkavé, sentimentální oči podvečera.

Asi se stanu astrologem

a budu číst osudy z hvězd,

které za noci vlají.

A budu číst o osudech,

které se rozbíhají,

aby se nikdy nesešly.

Moje malá víla
 

Když kráčeli jsme spolu po cestě,

podzim už přicházel,

ten smutný, starý pán.

A listí žluté, hnědé, červené

padalo klouzavě a padalo sem, tam.

Možná, že je to sen a Ty jsi mojí vílou.

Pojď, podzim je smutný brach,

poplujem éterem, ty budeš mojí milou.

Až dole pod námi se město rozzáří,

na věky líbat chci tvůj úsměv ve tváři.