Po této dojemné podívané se po premiérovi slehla zem. Na jedné z nejdůležitějších tiskových konferencí od prosáknutí čínského viru přes české hranice premiér chyběl. O otevření hranic, obchodů, sportovišť, vysokých škol informovala Babišova loutka - krasavec Ken - jen tak mimochodem, jako by se nechumelilo.

Člověk by čekal, že národu uondanému nařízenou nouzí, zaměstnancům zničených firem a zoufalým živnostníkům oznámí tu dobrou novinu o světle na konci tunelu sám přededa vlády. Ten samý předseda vlády, který ještě před třemi týdny přes roušku děkoval na všechny strany zdravotníkům, hasíčům, prodavačkám, dělníkům, rolníkům a nějaké té inteligenci a dokonce prosil Boha o sílu ducha...

Boha jeho, Andreji, a čo terazky?

Nějak se mi nechce věřit, že po neustálém strašení lidí, jak je třeba přísně dodržovat veškerá nařízení vlády, aby pandemie v Česku neopisovala italský scénář, se rychle otevřou brány továren a vchody obchodů se vším možným. Jen několik hodin poté, co Městský soud v Praze zrušil čtyři vládní opatření, svírající po týdny českou ekonomiku a lidi v bytech. Vám se to nezdá podezřelé? Mně ano a asi nejsem sám, zvláště, když sleduji opatrná vyjádření epidemiologů, že vláda tak trochu dala přednost resuscitaci ekonomiky před další ochranou lidí.

V jakékoli krizi jsou vždy nejdůležitější informace. Aby lidé nespekulovali. Aby věděli, co se stalo, jaká je situace, co je čeká. Já čekám vystoupení premiéra a jeho ujištění, že v České republice právě nastala situace, kdy už se nemusíme bát. Ani my, senioři.

Deset, dvacet, třicet, už jdu...