Po několika nekonečně dlouhých týdnech opouštím domácí samotku, z níž jsem se po celou dobu vzdalovala nejdále na půl kilometru. Kvůli srdeční vadě se mi v roušce špatně dýchá, brýle se mi zamlžují; nepomáhá ani jejich potření mýdlem. Mé cesty proto vedly většinou pouze do dvou supermarketů a k nedaleké Vltavě. Tam jsem mohla alespoň na chvíli roušku sundat a volně dýchat. Více jsem chodila doma po pokoji od dveří k otevřenému oknu – osm kroků tam, osm zpátky. Déle než patnáct minut najednou to ale vydržet nelze. Přírodu pro mě představoval ponejvíce mohutný strom před oknem.
Několik dní po zrušení omezeného pohybu sedám do autobusu a odjíždím za svým íčkovým přítelem do Litoměřic. Cestou dychtivě pozoruji krajinu. A myslím na ty, pro něž byla i v době karantény samozřejmostí. „Sytý hladovému nevěří“, napadá mě. Snad se i já konečně aspoň trochu nasytím.
Abych neutrpěla přírodně-kulturní šok, vydáváme se s Jendou a jeho Britney nejdříve pouze na delší procházku. Stoupání do mírného kopce zvládám obtížně, ač mám roušku pod bradou. Srdce se namáhá a plíce si pomalu zvykají na čerstvý vzduch. Na vršku se rozhlížím po již známých místech. Fotím. Na chvíli si sedáme na zem. To je zážitek! Pejsek kolem nás radostně pobíhá. Zpáteční cestu volí Jenda jinudy, abych si procházku co nejvíc užila. Nebe se zatahuje; po chvíli začíná pršet. Odmítám Jendův návrh zkusit přečkat déšť pod stromem. Díky mnohatýdenní absenci u kadeřnice nemusím mít obavy o účes. Pouze natahuji na hlavu igelitový pytlík od roušky a vyrážím. Můj průvodce je laskavý, mému, jistě hroznému, vzhledu se nesměje. Rozevírám náruč vstříc dešti, který mám moc ráda. Bez deštníku jsem v něm nešla už hodně let.
Druhý den vyrážíme autem na krátký výlet. Pěšky jdeme pod vrch Radobýl. Kolem mne se otevře pohled na překrásné České středohoří. Ocitám se v jiném světě. „Tak tohle je život“, říkám si. Velice intenzivně vnímám kontrast mezi tím, kde jsem teď – a s kým, a tím, kde jsem tak dlouho byla sama. Trochu fotím, ale víc tu nádheru vstřebávám do sebe. Prožívám již téměř zapomenutý pocit štěstí.
Po návratu domů se rozhlédnu po svém pokoji a padne na mne pocit tísně. Za chvíli ho překonám. Protože jsem doma, protože je to můj svět. A protože mám naději, že v tom jiném světě se zase brzy ocitnu.
Úvodní foto: autorka
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
