Po marné, dlouhodobé léčbě kořenových kanálků a spoustě prodělané bolesti  jsem pravila svému zubu: Zube, mám tě už plný zuby! A udělala razantní rozhodnutí: Ten mizernej, nespolehlivej zub musí pryč! Nebudu čekat, až mne zas nečekaně zradí v ten nejnevhodnější čas…

Nastalo stresující rozhodování a hledání zubaře. Můj oblíbenec, kterému jsem přezdívala Plukovník MASH podle nekončícího, ale výborného amerického seriálu, si dovolil v mezičase umřít.

Byla jsem úspěšná, našla jiného šikovného chirurga, prožila si menší peklo, ale byla bez zubu a konečně, jak jsem doufala, i bez bolestí.

Druhý den ovšem tvář oteklá k nepoznání, vylepšená fialovomodročervenou velikánskou modřinou.  Já zblblá pojídáním prášků proti bolesti, pusu, do které se mi stěží vešla čajová lžička. Navíc se mi tam udělala i tvrdá boule, což mě notně znervóznilo. Oteklá papula se mi posunula téměř až na rameno.  V zrcadle jsem se skoro nepoznávala, jak jsem byla krásná.

Vystartovala jsem do lékárny pro heřmánek a další prášky. Na chodbě jsem potkala sousedku, strnula a povídá: Co se vám stalo, kdo vám to udělal ??? Na poslední chvíli jsem spolkla odpověď – no kdo asi, jsme v bytě jen dva! Ještě že jsem to neřekla, mohla mne navštívit policie kvůli domácímu násilí !

V lékárně opět ta samá otázka, z jejich strany spíš jako legrace. Tentokrát má odpověď zněla: To víte, to jsme my, důchodci. Nudíme se, a tak, když ráno vstaneme, spočítáme si svá bebíčka, jedno vybereme a hned letíme do lékárny nebo k doktorovi…já mám například dneska na programu zub. A kdo mi to udělal ?  Takhle se na mně vyřádil doktor, a to ještě za to dostane zaplaceno od pojišťovny !!!

P.S.  Mé velké díky zubařům a vůbec všem zdravotníkům, bez nich by se nám sakra špatně žilo, a to nejen v dnešní „koronavirové“ době !