Zaslouží si naši vzpomínku, vděčnost a úctu

Zaslouží si naši vzpomínku, vděčnost a úctu
Na původním obrázku Protivanova z roku 1935 je silnice, po které od Prostějova přijela první obrněná vozidla a tanky

V květnu 1945 skončilo šest válečných let plných těžkých bojů, útrap, násilí a zabíjení civilního obyvatelstva a zahynulo při něm přes 60 milionů lidí.

Nejsem pamětníkem, narodila jsem se až rok po válce, ale vím hodně z vyprávění hlavně svého tatínka i jiných, kteří prožili tyto dny v mé rodné vesničce Protivanov na Drahanské vrchovině.

Nejhoršlí situace byla ve dnech 8. a 9. května 1945. Ozývala se střelba a výbuchy munice, kterou Němci likvidovali. Byl zastřelen protivanovský občan František Luňáček. Němci v panice utíkali a útočila na ně sovětská letadla.

9. května 1945 v odpoledních hodinách přijely od Prostějova do Protivanova jako první průzkumné jednotky 1. čs. armádního sboru v obrněných vozidlech. Hned první tank byl na krají obce zasažen a poškozen. Němci se však na větší odpor již nezmohli. Za průzkumníky přijeli sovětští vojáci.

Když Němci 9. května postupně utíkali, lidé si z nákladních aut začali brát všechno, co se hodilo - tatínek pak nám malým dětem vždy ukazoval veliký kufr, který byl celý okovaný, a dlouhý černý nepromokavý plášť - to měl dlouhá léta na památku.

Podle některých vojenských historiků zahynulo při osvobozování Československa 144 tisíc Sovětů, 33 tisíc vojáků rumunské armády, 1.302 Poláků a 120 Američanů - mnoho z nich je pohřbeno v Brně na Ústředním hřbitově ve vojenské části - mám to tam hodně prochozeno.

Na památu osvobození obce byl dlouhá léta na náměstí vedle pomníku padlých, vystaven tank, který jako první přijel 9. května 1945 do Protivanova.

Dnešní mladé generaci je hodně z této vzdálené historie neznámé. Ve škole se o tom neučí, od rodičů se to nedozví. K tomu ještě dochází k překrucování dějin - východní fronta jako by přestala existovat. Miliony padlých příslušníků Rudé armády, Poláci  Rumuni pomalu upadli v zapomenutí.

Měli bychom vzpomínat na všechny oběti války, na všechny, kteří bojovali a umírali za naši svobodu v letech 1939-1945, ať už na východní nebo západní frontě nebo v řadách domácího odboje. Patří jim naše vzpomínka, úcta, vděčnost, uznání, obdiv a poděkování. Mějme v úctě historii našeho národa.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
7 komentářů
Marie Ženatová
Děkuji Vám všem za Vaše dobrá slova.
Jana Šenbergerová
Vždycky je mi smutno z toho, kolik životů přišlo na zmar kvůli jednomu fanatikovi a jeho přisluhovačům. Všechny zbytečně padlé nejlépe uctíme, když už nikdy nic podobného nedopustíme. Bohužel žádné zmoudření, natož pochopení, nevidím. Díky za hezkou vzpomínku.
Helena Jelínková
Tak jsem chtěla článek ohodnotit všemi hvězdičkami,ale načetla se jenom jedna.Takže za mne všechny hvězdičky.Také jsem válku nezažila,je mi 65 r.,ale moji rodiče ano a také o ní vyprávěli.Proto jsem za tento článek velmi vděčná.A plně s ním souhlasím.Uctěme všechny,kteří bojovali a padli za ukončení této války.
Dana Puchalská
Jsem ráda že jsem osobně žádnou válku nezažila. A je víc než smutné, že mnozí z mladší generace ani nevědí, jak to vlastně bylo. Nebo ani nechtějí a opravdu netuším proč tomu tak je. Úcta patří přeci všem padlým vojákům,ať mají jakoukoli národnost. Děkuji za článek.
Anna Potůčková
Kdyby žil můj tatínek, také bych mohla napsat jeho vzpomínky na válečnou dobu. On i jeho bratři byli totálně nasazení. Byl z 10 dětí, jen však o 3 vím že byli v Německu na nucených pracích. Historie se musí připomínat a nesmí se tato válečná doba opakovat. Díky za tento vzpomínkový článek
Hana Nováková
I když já jsem Bohu dík válku ani osvobození nezažila, můj názor je ten, že všechny ti, kteří položili svůj život v boji s fašisty ať už jsou z různých národů zaslouží naši úctu a to třeba i za 300 let od války. Byla to doposud nejstrašnější válka v historii lidstva. Je to od nás slušnost a jakýsi vděk, ale podívejte se, co se děje ?Oslavovat vlasovce, stavět jim pomík? Začít překrucovat dějiny, že tohle, nebo ono? Nelíbí se mi to. Moc hezky jste to napsala a děkuji možná za hodně z íčkařů, že jste připomněla konec války po pětasedmdesáti letech.
Zuzana Pivcová
Děkuji, Maruško, osobní vzpomínky účastníků konce války a osvobození (tatínka a dalších) jsou velmi cenné
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše