V květnu 1945 skončilo šest válečných let plných těžkých bojů, útrap, násilí a zabíjení civilního obyvatelstva a zahynulo při něm přes 60 milionů lidí.
Nejsem pamětníkem, narodila jsem se až rok po válce, ale vím hodně z vyprávění hlavně svého tatínka i jiných, kteří prožili tyto dny v mé rodné vesničce Protivanov na Drahanské vrchovině.
Nejhoršlí situace byla ve dnech 8. a 9. května 1945. Ozývala se střelba a výbuchy munice, kterou Němci likvidovali. Byl zastřelen protivanovský občan František Luňáček. Němci v panice utíkali a útočila na ně sovětská letadla.
9. května 1945 v odpoledních hodinách přijely od Prostějova do Protivanova jako první průzkumné jednotky 1. čs. armádního sboru v obrněných vozidlech. Hned první tank byl na krají obce zasažen a poškozen. Němci se však na větší odpor již nezmohli. Za průzkumníky přijeli sovětští vojáci.
Když Němci 9. května postupně utíkali, lidé si z nákladních aut začali brát všechno, co se hodilo - tatínek pak nám malým dětem vždy ukazoval veliký kufr, který byl celý okovaný, a dlouhý černý nepromokavý plášť - to měl dlouhá léta na památku.
Podle některých vojenských historiků zahynulo při osvobozování Československa 144 tisíc Sovětů, 33 tisíc vojáků rumunské armády, 1.302 Poláků a 120 Američanů - mnoho z nich je pohřbeno v Brně na Ústředním hřbitově ve vojenské části - mám to tam hodně prochozeno.
Na památu osvobození obce byl dlouhá léta na náměstí vedle pomníku padlých, vystaven tank, který jako první přijel 9. května 1945 do Protivanova.
Dnešní mladé generaci je hodně z této vzdálené historie neznámé. Ve škole se o tom neučí, od rodičů se to nedozví. K tomu ještě dochází k překrucování dějin - východní fronta jako by přestala existovat. Miliony padlých příslušníků Rudé armády, Poláci Rumuni pomalu upadli v zapomenutí.
Měli bychom vzpomínat na všechny oběti války, na všechny, kteří bojovali a umírali za naši svobodu v letech 1939-1945, ať už na východní nebo západní frontě nebo v řadách domácího odboje. Patří jim naše vzpomínka, úcta, vděčnost, uznání, obdiv a poděkování. Mějme v úctě historii našeho národa.
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Redakce
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Redakce
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Redakce
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
