„Přivezla jsem si z Egypta kabelku, podívej, Vuittonka.“
„Cože?“
„No Vuittonka v přepočtu jen za dva tisíce.“
„No, tak jestli myslíš tu značku, kterou myslím já, tak ta se za dva tisíce koupit nedá. Máš jasný padělek, jaké si lidé vozí z dovolených často. To já si za ty peníze raději koupím kvalitní koženou kabelku doma, která sice není potisknutá logy, ale je mnohem hezčí a hlavně tak nepodporuju černý obchod.“
„Ale to říkáš jen proto, že mi závidíš, protože jsi nekápla na tak výhodný nákup.“

Tak nějaká taková debata je velmi častá. Lidé se dělí na dvě skupiny. Jednu tvoří ti, kteří jsou přesvědčeni, že kvalita člověka a jeho postavení ve společnosti se posuzuje podle takzvaně značkových, luxusních věci, kterými se prezentuje. Jenže na ně zpravidla nemají, a tak volí jejich padělky. Ostatně, právě proto trh s padělky tak kvete, má hodně zákazníků. Druhou skupinu tvoří lidé, kteří odmítají tento nelegální byznys podporovat, po věcech s logy značek vůbec netouží. Mnohdy by si paradoxně mnozí z nich skutečně značkové věci mohli dovolit, ale záměrně je nechtějí.

Vtip je v tom, že slovo značka už nyní ztratilo původní význam. Dříve byla většina lidí okouzlena vším, co mělo výrazné logo a pocházelo to takzvaně ze Západu. Nyní jsou mnohdy dražší a znalci více ceněné výrobky, které mají značku takzvaně neviditelnou, ale vyznačují se kvalitním zpracováním.

Vše, co se tváří být něčím, co není, se nazývá fejk. Jde o výslovnost anglického slova fake, tedy něco nepravého, falešného, lživého, tedy kopie. Jak by řekly naše babičky: navoněná bída.

Fejky však pronikají do našich životů čím dál více a zdaleka se už nejedná jen o to, že si někdo na tržišti koupí tričko s velkým logem, které stojí stovku, přestože originál se pod tisícovku neprodává.

„Většina lidí asi má představu o tom, že existují značkové výrobky a pak výrobky, které se snaží, aby vypadaly jako ty značkové, i když značkové nejsou. Takže značka ABIDAS, nebo to známé „víc pruhů víc Adidas“, to už dnes zřejmě nikoho nepřekvapí. Asi je logické, že pokud chcete originální kabelku Luis Vuitton, nepůjdete pro ni do tržnice. Když chcete originál, prostě nebudete kupovat fejk. A představte si, že existují i fejkoví psi. Že to nedává smysl? Ale ano, dává,“ říká advokátka Jana Krouman.

Jako příklad uvádí situaci, kdy člověk v televizi vidí vystoupení s border kolií, která vypadá, jako by uměla tančit. Nebo si na internetu náhodou klikne na obrázek nádherně vyhlížející chlupatého pejska. „Říkáte si, ano, přesně takového psa chci, a začnete shánět na internetu. Nemáte tušení, že existuje standard Mezinárodní kynologické federace, který říká nejen to, jak má konkrétní rasa vypadat, ale také, jakou má mít povahu. Ale vy googlujete a chce toho super psa, který se vám líbil,“ vysvětluje.

Výsledkem je, že člověk přijde na inzerát nabízející čistokrevná štěňátka s průkazem původu té rasy, která vás okouzlila. „Prodávající vám pak posílá fotky a vy se zamilováváte do fantastického štěňátka a už se neptáte na to, proč taky nemá průkaz původu,“ říká Jana Krouman. Navíc je jisté, že by prodávající měl připravenu nějakou historku, která vše vysvětlí. Výsledkem je, že si člověk koupí pejska, o kterém je přesvědčen, že jde o něco jako značkový výrobek, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jistě, nemusí to vadit, může jít o skvělého pejska. Ale fér by bylo přece při prodeji říct: Je krásný, je zdravý, akorát že nemá papíry, protože jeho rodiče je neměli také, není to čistokrevná rasa, vadí vám to nebo ne?

„Možná to ani nevíte, ale máte doma fejk. Při troše štěstí se ten pes pak bude podobat tomu, kterého jste si vyhlídli,“ připomíná advokátka. Ovšem také se mu podobat nemusí, a co je horší, tito pejsci z takzvaných podvodných množíren bývají nemocní, slabí, s řadou vad. Jenže lidé si je kupují, místo toho, aby raději zachránili nějakého pejska z útulku. Protože raději předstírají, že mají něco drahého, značkového. Takže, když jde o posedlost fejky, je úplně jedno, jestli mluvíme o psech nebo o kabelkách.

Samostatnou kapitolou jsou takzvané fake news, tedy fejky týkající se informací. I v tomto případě platí, že lidé moudří a přemýšliví se zamýšlejí nad tím, co čtou, vidí a slyší, a snaží se rozlišit, kde jde o informaci fejkovou, tedy více či méně lživou, zavádějící, mající za cíl vyvolat strach, zmatek nebo přimět k nákupu něčeho, k určitému druhu chování.

Hodně lidí namítá, že na fejcích vlastně není nic špatného. Co je zlého na tom, že si někdo v Itálii nebo v Egyptě koupí od pouličního prodejce kabelku? No tak pozor, například právě v Itálii je trestné nejen fejkové věci prodávat, ale také je kupovat. Pokud je člověk přistižen, hrozí mu tučná pokuta. Skutečnost je totiž taková, že nakupováním padělků člověk nevědomky podporuje nezákonný byznys a mnohdy i mafii. Právě pod její režií totiž zhotovování padělků bývá.

A podobné je to i se psy. Nákupem těch fejkových lidé podporují majitele množíren, kterým nejde o to vychovat zdravé pejsky, kteří budou někomu přinášet radost. Jejich cílem je vydělat co nejvíce peněz a neváhají kvůli tomu psy chovat ve špatných, mnohdy přímo otřesných podmínkách.

Fejky se staly součástí našich životů a snaží se do nich dostat další a další v různých podobách. Na jedné straně je to špatný jev, na straně druhé však přinesl hodně dobrého. Lidé se vytřídili, proti fejkům buďto vymezili nebo se s nimi skamarádili. Jinými slovy, ukazuje se, kdo má vkus a je silná osobnost, která se nenechá jen tak na něco nalákat.