Zakladatelé hradu ve 14 století byli zřejmě pánové z Házmburka. Košťál (nebo také Košťálov) je vrch, který často přitahuje blesky. Kronikář Beneš Krabice z Veitmile popsal, jak purkrabímu Alešovi ze Slavětína a jeho manželce spálil blesk při bouřce v roce 1372 dlouhé špice jejich škorní, měli tehdy štěstí, že jen špice. Od poloviny 16. století byl již hrad neobydlen. A jak jinak - v zasypaných sklepích se nachází poklad. Hlídá ho pes s ohnivýma očima, ale není radno poklad hledat. Jakýsi hledač poklad prý našel, jenže ten se mu proměnil ve střepy a on do rána zemřel. Přinesla jsem si kamínek z vrcholu a myslím, že je kouzelný. Obdivuji každou kytičku, která v těchto skalách vyroste. Každý stromek na skále je podivuhodný. Rostlinky, trávy, keře , uchytí se v skalních spárách, puklinách a rostou a kvetou. Je to prostě kouzlo.

Výhled ze  strmého vrchu je nádherný - naskytne se rozhled po značné části Českého středohoří. Košťálov patří k nejzajímavějším zříceninám v tomto kraji. Nálezy z tohoto hradu, dokumentující život na středověkém hradu, jsou uloženy v Oblastním muzeu v Litoměřicích a přístupny veřejnosti.

Sestoupily jsme ze zříceniny a na rozcestníku jsme se ještě vypravily s vnučkou na vrch Ovčín, vysoký 430 m n.m. Nikdy jsem o něm neslyšela a moje zvídavost byla silnější než unavené nohy. A tak jsme vyrazily. Velká část cesty byla velmi pohodlná, ale poslední část se skládala z tak strmého stoupání, že ohlédnout se nazpátek bylo přímo nebezpečné. Výhled byl z této části poněkud jiný, ale také moc pěkný. Z jedné strany Milešovka, Lovoš, z druhé strany Lovosice, Čížkovice a spousta malých obcí. Všude je plno turistických cest, jednu neznámou jsme si směr Ovčín vyzkoušely. 

Na Košťálov se milovníci výšlapů dostanou nejlépe z obce Sutom, kde zaparkují, nebo i z obce Třebenice, pohodlnou výletní cestou asi 3 km. České středohoří je obdivuhodná krajina, oplývající starými českými bájemi a pověstmi. Přijeďte, budete okouzleni touto nádhernou krajinou, kterou se toulám celoročně a nemohu se jí nabažit.