Vážení íčkaři,
mám rozepsanou úvahu o současné a minulé době. Právě v této koronavirové době jsem se chtěla trochu ohlédnout za minulostí a hlavně, kam až došlo a jak bylo zneužito heslo sametové revoluce „pravda a láska zvítězí“.
O víkendu mi přišel mail a já se rozhodla se s vámi o něj podělit, protože je tak výstižný, krátký a daleko předčil významově a obsahově moji úvahu.
S jeho myšlenkami se zcela ztotožňuji a proto vám ho přináším.
Citace:
KORONAVIRUS V NÁS
ivan kruis
Neblahou dobu žijeme.
Přijímám celou záležitost a její průběh jako trest za zpupnost a namyšlenost člověka.
Ano, historie nás učí, že morové rány a epidemie byly trestem za odvrácení se od víry v dobro, pravdu i lásku, pošpinění čistoty smyslu života a v neposlední řadě za pyšnost a nadřazenost mezi sebou. Války hrozné, každá vedená prostředky drastickými a úměrnými stupni civilizace, dopadaly na lid obyčejný, prostý, skromný a čistý se svou ničivou silou, aby nenávratně rozvrátily osudy jednotlivců, rodin i celých národů.
Opravdu i při jen letmém listování časem, od zrození lidstva do dnešních už nešťastných dnů pro celou planetu, nenajdeme jedinou generaci, jež by celý život prožila v radosti a míru, bez tragédií, válek a pandémií... Jen někdy a zcela výjimečně se odehrávaly pouze místní tragédie, boje a epidemie.
Zpravidla ale byly jen ohláškami něčeho většího, drtivějšího. - Vezměme si jako příklad uplynulé XX. století. Po dvou po sobě rychle jdoucích světových válkách v jeho první polovině, následovalo období relativního klidu. Jen přelom padesátých let v léta šedesátá přinesl krizi, v níž lidé stáli na pokraji jaderné katastrofy. Následujících dvacet let skrývalo touhu po co nejcelistvějším vyzbrojení zemí na obou stranách Železné opony. Ostatní svět se zmítal v regionálních a místních potyčkách. - Rozvolnění životních hodnot, touha po majetku a jeho reprezentaci zcela potlačily morální a etická pravidla obtížně rozvíjené a udržované po staletí i v dobách nejrůznějších porob, okupací a nadvlád, které měly základ v uspořádání světa minulého i po zmíněných válkách.
Dobu moderny v minulém století střídaly s různým úspěchem umělecké i politické -ismy. Úsilí o "nového člověka" sekularizovalo společnost i celé národy. Od té doby mizely ostrůvky ještě dochovaných tradic, strany a fronty byly podřízeny jen jedné: té správné. Na úbytě chcípaly morálka, etika, estetika, filosofie a především svoboda - to nejvlastnější člověku se všemi jejími projevy: svoboda slova, svoboda pohybu, svoboda shromažďování, svoboda projevu. Ty nahradila úspěšně cenzura, kádrování, lhaní.
Rozmohlo se povýšenectví, hierarchii hodnot řídily funkce a posty, vzdělání trpělo pod knutou ideologií. Přetvářka, prospěchářství, oportunismus, fanatismus a podlézačství se staly nejen běžnými jevy, ale i cíli celého veškerenstva. Fízlování, udavačství, pomluvy, pronásledování a zavírání do kriminálů na nucené práce, vydírání jednotlivců i celých rodin se staly úspěšnými a oslavovanými nástroji všedního dne. Hrdost národního i osobního ducha nahradilo patolízalství a podržtaškismus. Vítězili mladí bezskrupulózní jedinci, neštítící se v honbě za kariérou žádné sviňárny. Pojmy jako důstojnost, úcta i uctivost byly vyprázdněny a nahradila je faleš, přetvářka a obojakost. Věrnost, charakterní principialita a nesmlouvavost zmizely pod útoky bezpáteřnictví a licoměrnosti. Dojetí a pohnutí se stalo opovrhovaným sentimentálním přežitkem a dalo by se pokračovat dál a dál.
Navzdory všem těmto zkušenostem, jimiž jsme prošli jako jednotlivci, rodiny i národy, jsme se v listopadu 1989 a několik let poté až naivně dětsky domnívali, že zazvoněním klíčů a s prsty do vstřícného véčka se vše promění jaksi samozřejmě a samo. - Nikolivěk. - Až na několik osobních a kolektivních křivd k "navrácení věcí...lidu" se nestalo téměř nic. Velkohubost, primitivismus, nedovzdělání či jiný rychlý kvas spolu s řadou ostatních reliktů padlé doby našly ochotné pokračovatele.
Toužebně očekávané skutečnosti jako naděje, víra, pravda a láska spolu s demokracií berou za své, a přesto se ještě dnes někdo diví, proč a odkud se koronavirus u nás vzal?
"Pravda je jen to, co je ku prospěchu všech!" - Jan Hus
Konec citace.
Věřím, že alespoň z části vás výše napsaná slova oslovila. Já si uvědomila, kolik v sobě mají pravdy, a jen mohu souhlasit s citátem mistra Jana Husa, jenž je závěrem zamyšlení....
Pošlete odkaz na tento článek
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %