Nostalgie v Klášterní zahradě

Próza/poezie

Nostalgie v Klášterní zahradě

Datum: 27. 5. 2020

Diskuze: 12

Park V. H. , pro mne je to ovšem Klášterní zahrada. Archiv autor

Sedím pozdě odpoledne v klášterní zahradě, před sebou kávu, teplé jarní slunce mě celého až milenecky objímá a přemýšlím o tom, jaké je to fajn, že něco na tom našem malém světě funguje tak, jak fungovat má. Že po zimě přichází opět teplo, že po dešti a zamračené obloze konečně vychází slunce a že malá kavárna v parku po zimní pauze opět otevřela. A taky, že dívka, která tu momentálně obsluhuje, obsluhovala tady již loni a dnes, zhruba po půl roce, se na mě při příchodu usmála a zeptala se – bude to preso, jako vždycky?

Taková kontinuita času potěší. Zima jako by vůbec neexistovala a krásný podzim plynule přešel do stejně krásného jara a obsluhující dívka se ptá - bude to jako vždycky? - a ta její otázka mě vlastně posouvá do příjemné pozice štamgasta. To slovo, štamgast, nemá v tomto případě ani trochu pejorativní nádech. Je to pozice vážená, neboť to znamená něco trvalého, něco, co vás určuje k nějakému místu.

A tak jsem si sedl, příjemně naladěn, ponořil jsem se do lenivého dolce far niente a nemyslel při tom vůbec na nic. Po malé chvíli mi to ale nedalo a přece jen jsem začal s určitou nostalgií přemýšlet o tom, že kolem mne jsou samé cizí tváře a že takové posezení by bylo lepší trávit se svými klubovými přáteli. A že to může vést až k mnoha závažným úvahám, které se mi právě teď honí hlavou. Třeba o tom, kam nás vlastně směruje čas.

Kyvadlo času pracuje neúprosně a každým dnem nás posunuje o kousek dál, někoho k moudrosti, jiného k demenci a všechny bez výjimky až k tomu méně příjemnému konci. To kyvadlo sice nic nezastaví, ale při posezení s přáteli ho člověk vnímá přece jen o něco lépe. Čas se ale nikoho neptá na jeho názor. Jede si pořád dál po svém. Jak praví biblický Kazatel v úvodu třetí kapitoly:

„Všeliká věc má jistý čas a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli. Jest čas rození i čas umírání, čas pláče i čas smíchu, čas smutku i čas proskakování, čas hledání a čas ztracení.“

Teplé odpolední slunce však svádí spíše k optimizmu než k nostalgii. I ten houf dětí, který má podle biblického Kazatele právě onen čas proskakování, pobíhá s optimistickým smíchem a křikem po trávnících kolem. A milenci, co posedávají porůznu po parku, mají zase čas objímání a naděje a také čas milování.

Přemýšlím, jaký čas mám právě teď já. Je to čas naděje, čas hledání, nebo čas ztracení? Anebo čas nesplněných přání? Podíval jsem se na hodinky a hned mi bylo vše jasné. Mám totiž teď právě čas zaplatit a pospíchat domů vyvenčit psa. Je totiž jeho chvíle. Pokud je mi ale známo, tak o čase venčení psů a o čase uklízení po venčení biblický Kazatel kupodivu neříká vůbec nic.

*** * ***

| Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

12 komentářů

Rostislav Mraček 29.11.2020 14:20

Zdá se, že se stávám Vaším vděčným čtenářem ...

Jindra Hubačová 28.5.2020 14:42

Zastavte čas alespoň na neděli:)))

Hana Šimková 28.5.2020 13:49

Ano, já třikrát denně venčím a tím se měří můj čas. Jenom přemýšlím jak dlouho budu moc venčit s bolavou nohou. Jo, čas je neúprosný,ale snad mi ještě nějaký čas zbývá.

Jitka Hašková 27.5.2020 20:42

Hezký článek.

Soňa Prachfeldová 27.5.2020 19:02

Čas je běžec s dlouhým krokem, chvíli pokoj nedá si, čas ten bere všechno hopem.... , berme se jako návštěvníci v tomto čase a těšme se ze všeho dobrého, co prožíváme,

Zdenka Soukupová 27.5.2020 15:06

Je to tak. Všechno v životě má svůj čas. A napsal jste to, Honzo moc hezky. Tak ať Vám ten Váš čas přináší jen všechno dobré.

Věra Ježková 27.5.2020 14:41

Jendo, moc hezké zamyšlení. V Klášterní zahradě se mi s tebou moc líbilo. Jsem ráda, že právě teď, kdy ti toto píšu, máš čas stejný se mnou; jsa vzdálen ode mne jen několik metrů.

Naděžda Špásová 27.5.2020 13:46

Čas je relativní pojem. Někdo s ním umí zacházet, jiný ne. A to je život. :-)

Eva Mužíková 27.5.2020 13:16

Čas je neúprosný, veškeré dění se mu musí podřídit. Tak jsi se Jane dočkal...

Jana Kollinová 27.5.2020 12:26

Při čtení článku jsem slyšela píseň z rok 1984 - Můj čas je pouhopouhé prozatím, můj čas, může říct já už neplatím... Bylo příjemné mít umocněný zážitek ze čtení v doprovodu písně z dob, kdy jsem si myslela, že čas je jen jednou ze základních fyzikálních veličin.