Rozhledna v Roudnici, stojící prakticky ve městě, je vysoko tak akorát, aby z ní byl vidět zámek. Náměstí už z ní neuvidíte. A Říp je vysoký tak, že z něj obhlédnete široširý kraj kolem. Nicméně na střechu kapličky na vrcholu se nepodíváte.

Dlouho jsem toužila vyletět do oblak, tak vysoko, abych viděla Roudnici a její okolí pohledem ptáka. Tato tužba se mi splnila, když jsem jako narozeninový dárek dostala poukaz na vyhlídkový let z roudnického letiště. Den D nastal ve středu 27. května. Od rána jsem se těšila a libovala si, že jsem si den vybrala správně, protože bílé obláčky na modrém nebi slibovaly pěkný den. Pan pilot se mě zeptal, jestli chci letět červeným nebo modrým. Samozřejmě že červeným. Nasoukala jsem se vedle něho do maličkého dvoumístného letadélka, připoutala se, nasadila sluchátka, zapnula foťák a letadélko se rozjelo po travnaté ploše. Za chvilku byla Roudnice za námi a já jsem jen dychtivě kulila oči na patchworkovou deku různě zelených barev pod námi a domečky, tvářící se, že jsou postaveny z lega. Před očima se mi rozprostřel obzor s kopečky Českého středohoří i Ještědem v dáli jako třešničkou. Přiblížili jsme se k Lovosicím, Litoměřicím a konečně jsem viděla z nadhledu i Terezín. Podle Labe jsme se vraceli zpátky k Roudnici a proletěli nad ní. Ani jsem si nestačila všimnout, kde je zámek. Teď zbýval už jen Říp s kapličkou na vrcholu jako velká závěrečná tečka za krásným výletem. Dvacet minut ve vzduchu uplynulo jako vteřina, křídla mi byla opět přistřižena a ocitla jsem se zpátky na pevné zemi. Teď už je mi jasné, že budu ještě víc než dřív závidět šťastlivcům, co prohánějí tato malá letadélka káně nad krajinou a kochají se na jaře, v létě, na podzim i v zimě.

Navrch přidávám ještě pár fotografii z jiného vyhlídkového letu, který jsem dostala před dvěma lety. Tehdy jsem vyletěla z Mladé Boleslavi od letištních hlídacích syslů a proletěla se nad Doksy, Máchovým jezerem a Bezdězem.