Marta se probudila příliš brzy. Příliš brzy na to, aby vstala a začala se zabývat běžnou ranní činností. Zkoušela zavřít oči a znovu se propadnout do příjemného spánku. Ale nepřemluvila se, spala prostě už dost. A navíc venku už začal ten pravý ptačí koncert. Po mnoha deštivých dnech bylo krásné slunečné ráno. A ptačí pěvci jakoby to vnímali stejně. Prozpěvovali lehounce a jásavě, nejrůznějšími hlasy, zkoušeli trylky i veselé pokřiky. Vzdalovali se a pak zase přilétali blíž. Lehce se protáhla, odhrnula nohou pokrývku a přetočila se na bok. Ráda mlčky pozoruje Petra, když spí. To ji baví, ještě se toho nenabažila. Je to vlastně jeden z mála okamžiků, kdy je Petr v klidu. Leží na zádech, jednu ruku nataženou směrem k ní, jakoby ji tam večer zapomněl. A nohy mu vykukují zpod pokrývky, kterou si v noci nahrnul až k bradě. Na tváři mu vesele raší jednodenní strniště, nad obočím má viditelnou malou jizvu. Klidně oddechuje, možná se ze spánku i trochu usmívá. Zdá se, že je v pohodě.

Kdyby byl vzhůru, Marta by se hned přitiskla k němu. Toho se také ještě nenabažila. Ale už pochopila, že není nejlepší nápad Petra ráno o víkendu budit. Jeho biorytmus je zcela jiný než její, v této chvíli má ještě hlubokou noc. A tak radši opatrně vyklouzla z postele, vzala si tablet a usadila se venku v zahradní houpačce. Ptačí zpěv tady bude mít z první ruky, a třeba se jí podaří i něco přečíst.

"Dobré ráno Martí!" zdravil ji Petr z okna asi za dvě hodiny.
Otočila se a usmála se na něj.
"Mám udělat snídani i pro tebe?" zeptal se ochotně.
"Dám si jenom kávu. Můžeme snídat na terase, je tu dnes nádherně."
A dopřáli si klidnou a dlouhou víkendovou snídani na čerstvém vzduchu. Bez spěchu, stresu a rozčilování. Marta by vydržela sedět u kávy a sklenice vody ještě dlouho, ale Petr už byl netrpělivý. Nevydržel dlouho bez pohybu, musel něco dělat. Prohlížel si mapu a hledal nějaký vhodný cíl pro výlet na kole. A Martě se zrovna dnes na kolo moc nechtělo. Bude patrně jeden z prvních teplých letních dnů, nebe je úplně bez mráčku jako vymetené. Ráda by si zajela na svůj oblíbený písník a pořádně si zaplavala. Byla tam letos jen jednou, ale tehdy do vody strčila jen nohu. Byla i na ni moc studená. Ale dnes by se určitě už plavat dalo.

"Něco jsem našel, chceš se podívat?" zvedl oči od tabletu a dělal jí místo vedle sebe na lavici.
Automaticky počítá s tím, že jsem stejně nadšený cyklista a pojedu s ním, pomyslela si Marta, ale nahlas neřekla nic. Naklonila se nad mapu a po chvíli se jí skoro zatmělo před očima. Tak tohle nemůže zvládnout. A začala vyjednávat.
"To je na mě moc, to nedám. Nebo se úplně zničím." začala zvolna a od lesa.
"Tak by se to dalo zkrátit." navrhl Petr a ukazoval jí kratší variantu.
"Dnes má být velké teplo a dusno, radši bych nechala kolo odpočívat a šla někam k vodě." snažila se Marta smlouvat. Petr ji ještě chvíli přesvědčoval. Nabízel kratší trať, která by končila na písníku. Ale když se dozvěděl, že chce jít na nudistickou pláž, tak to rychle vzdal. Jeho mezi nudisty nikdo nedostane, to radši pojede na kolo sám. Nebo zkusí zavolat Liborovi, jestli by nejel s ním.

Marta tušila, že Petr nebude mít pro její koupání bez plavek moc pochopení. Už se s tím mnohokrát ve svém životě setkala. A přitom se k tomu dostala kdysi čirou náhodou. Ještě se svým prvním mužem dostali zcela nečekaně povolení k cestě do Jugoslávie. Žádali sice po několik let za sebou, ale povolení dostali samozřejmě až v době, kdy se to hodilo nejméně. Děti byly příliš malé, výjezdní doložku nedostaly, a navíc to v jejich manželství už zřetelně skřípalo. Přesto spolu tehdy do Jugoslávie odjeli, možná s malou nadějí, že se jim povede vztah udržet. Když po vysilující dvoudenní cestě autem dorazili k moři, už se stmívalo. Zůstali v prvním kempu, kde měli volno. Za soumraku postavili stan, padli únavou a spali jako zabití. Když Marta ráno vyrazila do umývárny, chvíli si myslela, že snad špatně vidí. Sem tam potkávala naháče, mířící na pláž. Teprve teď jí došlo, že jsou v nudistickém kempu. Vrátila se do stanu a vzbudila muže s děsem v očích a s potřebou okamžitě z tohoto místa odjet. Dopadlo to ale zcela jinak. Její muž trval na tom, že prostě zůstanou tam, kde jsou. Prosila, smlouvala, vyhrožovala, ale nebylo jí to nic platné. Den vydržela vzdorovat sama ve stanu a večer poslouchat mužovo nadšené líčení o báječném koupání v moři. To vše v situaci, kdy moře ještě nikdy na vlastní oči nespatřila. Vzdala to až druhý den odpoledne. Vykoukla ze stanu, všude bylo liduprázdno a vydala se opuštěnou pěšinou k moři, které se skrývalo v zátoce. U cedulí zakazujících vstup v plavkách se zlostně svlékla a sešplhala strmou stezkou na pláž. Manžela objevila po chvíli, jak živě diskutuje s nějakou dvojicí lidí. Představil ji svému bývalému spolužákovi a jeho ženě. Nečekala, že její vstup mezi naturisty bude rovnou okořeněn takovou společenskou událostí. Jakmile to bylo jen trochu možné, omluvila se a vrhla se do vody.

V kempu tehdy strávili ještě několik nádherných bezstarostných prosluněných dní s šumícím mořem na dosah. Martu samotnou udivovalo, jak si rychle na novou situaci zvykla. Koupání a slunění bez plavek bylo mnohem příjemnější, než si kdy uměla představit. A všichni tu brali nahotu s naprostou samozřejmostí.

Marta se ze svých vzpomínek vytrhla až v okamžiku, kdy na chatu dorazil Libor a chtěl si půjčit její kolo. To se hoši rychle domluvili, pomyslela si. Ale byla ráda, že pojedou spolu. Oběma to prospěje, ať si dají pořádně do těla a ona si může ještě chvíli polenošit. Na písník zajede až odpoledne. A opravdu se jí podařilo si první letošní koupání užít. Na písníku bylo plno známých tváří, řadu z nich tam potkávala už léta. Sem tam se s někým pozdravila a prohodila pár slov. Ale hlavně se těšila do vody. Voda byla parádní, osvěžující, studená byla jen v prvním okamžiku po ponoření. Pak příjemně hladila a povzbuzovala ji k rychlému pohybu. Na travnaté pláži se vydržela slunit až do pozdního odpoledne.

A k jejímu údivu se na písník v podvečer dostavil i Libor s Petrem, a tak si dokonce zaplavali všichni společně. Ráda by věděla, jak se Liborovi Petra podařilo přemluvit k návštěvě nuda pláže, ale nechtěla ten vzácný okamžik shody pokazit nějakým hloupým vyptáváním. Stejně se to časem dozví.

A řeč na to přišla při večerním mazlení. Petr se přiznal, že ho Martin syn pořádně na kole prohnal, a tak nestihl ani odporovat, když Libor na závěr cesty takticky zamířil k písníku. Petr se nakonec s představou, že se ponoří do studené vody, svlékl ze zpoceného dresu rychle a rád. A přiznal se, že to byl nečekaně příjemný a osvobozující pocit. Marta mu pro změnu zase barvitě vylíčila své první nudistické zážitky.
"Už to začínám trochu chápat. Tak to má nasvědomí tvůj bývalý, že jsi taková trochu divoška." škádlil ji Petr.
"No, kromě našich dvou dětí a dobrého sexu jsme toho moc společného neměli, ale když myslíš ..." zašeptala.