Denně procházím lipovou alejí, a dnes jsem konečně zaznamenala omamnou vůni lip v plné síle. Lípy v aleji jsou různě staré a různých druhů, rozkvétají postupně, ale jednou v roce nastává týden, kdy vůně květů vrcholí. A přináší i vzpomínky a různé asociace. Naštěstí ty dobré a pozitivní. Moje nejstarší vzpomínka spojená s lípami je asi na plachty, natažené na půdě starého venkovského domku, kde se sušil lipový květ. Krásně to tam vonělo a facinovaly mě pruhy světla procházejícího škvírami ve střeše a dopadajícího na houpající se plachty. Moje babička sbírala a sušila bylinky všeho druhu a s pomocí bylinek nás také léčila, když jsme u ní na prázdninách onemocněli. Pamatuji si, že čaj z lipového květu byl dobrý na pocení. A s medem býval i velmi chutný. Horší byl nastrouhaný puškvorec na lžíci, ten jsem tvrdohlavě odmítala spolknout.

Kolem památné lípy v Jilemnici před kostelem jsem se zase učila jezdit na kole. Nebyla jsem příliš šikovná, a tak jsem si odnesla nějakou tu odřeninu. Ale ta radost, když jsem po několika dnech pod kvetoucí voňavou lípou kroužila zdatně na kole. Z téhle lípy se ale květ netrhal, na ten jsme vyráželi za město. Babička měla vyhlédnuté lípy, které skláněly větve až k zemi. A tam jsme jako děti dosáhly.

Posledních čtyřicet let svého života mám svázaných s jednou dlouhou lipovou alejí, kde vede pěší zóna souběžně s ulicí V Lipkách. V téhle aleji jsem učila své děti dělat první krůčky. Tudy vodila děti do školky a do jeslí, pak spěchávala z práce a do práce. Alejí jsem nosila těžké nákupy i plno starostí v hlavě. Také jsem tam odpočívala na lavičce a přemýšlela. Při každé větší bouřce jsem zjišťovala, kolik stromů je zase poškozených. A jednou asi před dvaceti lety jsem se hodně vyděsila. Ráno byla alej kompletní, ale když jsem šla z práce, byla polovina aleje vykácená. Byl to hrozný pohled. Nechápala jsem to. Ale naštěstí vzápětí zasadili nové již docela velké lipky. Z nich jsou dnes nádherné stromy, poskytující za horkého léta perfektní stín. I mým vnoučatům se tahle alej líbí. Pořádají tam závody na koloběžkách a pak znaveně usedají na lavičky ve stínu stromů.

Lipová alej je po rekonstrukci, většina stromů je nových a zdravých. A tak doufám, že v ní ještě zažiju hodně hezkých chvil a hodně jar s omamnou vůní.