Jenže pak se objeví někdo, kdo umí nápis na tričku nosit s elegancí nebo jako projev radosti ze života, a všichni koukají, jak mu to sluší.

Trička s nápisy se dají rozdělit do dvou skupin. Jedny jsou takové ty laciné, které se rychle vytahají a nápisy na nich jsou v podstatě pitomé. Rádi je nosí muži. Jde o rádoby vtipné slogany o tom, kolik kdo vypije piva, vtipy týkající se velkých bříšek, názvy oblíbených kapel nebo loga různých značek, které člověk často nosí, aniž by vůbec přemýšlel nad tím proč.

Další skupinu však tvoří jednoduchá, většinou bílá nebo černá trička z kvalitních materiálů s jednoduchým kontrastním nápisem. Černým na bílé, bílém na černé. Nápisem, který působí elegantně. Ideální je, když jen tak lehce kouká z kvalitního saka nebo svetru. V takovém případě je jedno, jestli je jeho nositelce třicet nebo šedesát, zpravidla taková kombinace sluší a nikoho nepohoršuje.

Zkrátka, nosit tričko s nápisem není jednoduchá disciplína, ne každý si na ni troufá a ne každý ji ovládá. Samozřejmě je také třeba brát v potaz, kam si člověk s takovým nápisem vyrazí. Když na výlet s kamarády a s pejsky přijde někdo v tričku s obrázkem psa a názvem oblíbené rasy, všem to bude připadat vtipné a na místě a nikdo nebude přemýšlet nad tím, jestli se to na šedesátiletého pana profesora hodí. Ale jestliže přijde šedesátiletá dáma do práce v růžovém tričku s blýskavým napisem Love, musí počítat s tím, že se za jejími zády kolegyně budou bavit o tom, že někdo prostě přibývající roky zvládá hůř a někdo lépe.

Na druhé straně je fakt, že každý si může nosit to, v čem se sám cítí dobře a co mu dělá radost. A právě nápisy na tričkách jsou tou nejlepší možností, jak dát světu najevo, jací jsme. Zda trochu ulítlí, veselí a hraví nebo naopak opatrní a decentní. Ale úplně je zatracovat je škoda. Mohou být veselým vybočením z každodenní všednosti.