Kdysi v době koronární, vznikl nápad na setkání,

čas ten letí jako splašený, a už je mám tady doma, vážení.

Přijedeme na chvilku, uvolni nám postýlku!!

Když jsem jejich bágly zhlédla, hrůzou já jsem celá zbledla,

neštěstí se na mne řítí, chtějí se tu usaditi???

Sousedku mám v cizině, pomůže mi v mizině.

Líba s Jindrou si libují, v bytečku se rozvalují,

můj vodoměr se jen točí, to jak oba často močí:((((

Ceny vody stoupají... proč se stále koupají???  !!!!

Za tenkou zdí usínám, raděj to vše nevnímám....

                  *******************

Ale nyní trochu vážně, abych byla upřímná. Toto setkáni opravdu nemělo chybu. Sešla se trojice lidi s takovým smyslem pro legraci, že to snad ani není možné. Opravdu. Libušku znám, tam jsem věděla, co spolu dokážeme vymyslet za bláznoviny, ale že její Jindřich s námi neztratí krok, to jsem nečekala. Jak víte, jsem člověk který má rád své soukromí, nepřijímá návštěvy. Ale tohle nebyla snad ani návštěva, tohle byla maximální souhra třech lidí,kteří si vychutnávali každou minutu společného soužití. Já jsem se snažila být dobrou hostitelkou, oni dva byli přátelé na jedničku. Obrázky níže snad má slova alespoň trochu potvrdí.

Zdraví vás velice, "znavená" Bertice:)))