Při toulkách v okolí města jsem narazila na modrofialové pole, kde kromě lučního kvítí a trávy byly v pruzích zajímavé rostliny s nádhernými květy. A těch včel. Pole doslova bzučelo. Nikdy jsem tuto rostlinu neviděla, tipovala jsem, že to bude zemědělská plodina. Po příchodu domů jsem zasedla k PC a klikala tak dlouho, až jsem objevila, že rostlina má jméno svazenka vratičolistá.

Svazenka vratičolistá pochází ze Severní Ameriky a u nás je pěstována od konce 19. století jako pícnina, zelené hnojení, květina /zejména do suchých vazeb// nebo jako medonosná rostlina. Dá se pěstovat i v zahradách, pro prodloužení doby kvetení se doporučuje vysévat semena v třítýdenních intervalech. Plody jsou tobolky obsahující dvě až čtyři semena. /informace z Wikipedie/.

Když jsem se dověděla, že rostlina může být okrasou květinového záhonu, vydala jsem se na lup. Domů jsem se vrátila s kyticí a představou, jak příští rok vyseju semena na záhon před panelákem. Ale ouha, na poli zůstaly nůžky. Tak znovu vyrážím. Naštěstí je pole vzdálené od domova pouze 1,5 km. Na zpáteční cestě zmoknu, ale nešla jsem zbytečně. Nůžky jsem našla.

Na svazenku vratičolistou jen tak lehce nezapomenu.