Milí přátelé íčkaři. Musím vám ještě sdělit, abych nebyla tak chlubivá, že knížka, co jsem napsala, je skromná a docela tenká. Jsou to opravdu drobné postřehy ze života některých starších lidí a to ještě s velkou nadsázkou. Vy ještě všehoschopní máte postřehy určitě bohatší. Jinak to ale není moje malá knížka první. Posílám ukázat obálku.

PS. Jo a ještě vám napíši úvod poslední knížky pro představu.

Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, v níž člověk prohlíží vše, co prožil. Na stáří je nejkrásnější svoboda. Je to období, kdy ještě mohu, ale málo musím. Nelitujme se, že jsme staří. Je to výsada. Ti méně šťastní už tu nejsou.

Být starý není žádná zásluha, ale být příjemný starý člověk je umění. Jak málo už je těch okamžiků, kdy se vzájemně s tím druhým potřebujeme, kdy se můžeme dotknout rukou, pohladit.

Ve stáří nemůže být člověk repetent. Je důležité nepromarnit žádnou příležitost a něco hezkého prožít a udělat.

Více čtu, méně uklízím, sedím na lavičce a pozoruji přírodu. Nic neschraňuji a stále méně toho potřebuji. Na nákup nosím svoje nejlepší oblečení, abych ho ještě užila.

Mám čím dále více pocit, že každé ráno, každá vteřina, každé nadechnutí je opravdovým darem.