Dle plánu nás syn naložil i se zavazadly. Eva přitáhla na zádech vojenský ruksak. Začala jsem se za svůj obrovský loďák trochu stydět. O něco víc jsem se už za chvíli styděla za Evu, protože v autobuse nezavřela celou cestu hubu a bavila polovinu cestujících a bez ostychu chrlila košilaté vtipy. Zjistily jsme, že nás v autobuse sedí víc, co jedou taky na tábor. Konečně Horní Bečva - zastávka u přehrady. Mladíčci čekali s auty, naložili naše batožiny a do aut vzali hlavně chromé stařenky. My s Evou a ještě nějakou, už zkušenou tábornicí, jsme se vydaly pěšky. Přešly jsme přehradní hráz a začaly stoupat do mírného kopečka. Šmankote, kam nás to ta bába vede? Už jsem jednou na Horní Bečvě byla na wellnespobytu, ale to bylo u hlavní cesty na rovince! Ještěže mám jen boty na klínku, na vysokých podpatkách bych ten výstup asi nedala. Zpocená jak vrata od chlíva jsem se dokodrcala k rekreačnímu středisku Rališka. Nahlásit jméno, předat čestné prohlášení o bezinfekčnosti. Žádná recepce, žádný welkomedrink, žádný výtah! Pěkně po schodech, naštěstí jen do prvního patra. Mladík postavil můj loďák před dveře a pospíchal pomáhat ostatním. Otevřela jsem a zůstala jsem jak opařená. V minipokojíčku se čtyřmi postelemi už dvě cizí babky vybalovaly kufry. Žádná židle, žádný stůl, žádná televize. Jen jedno křesílko a jedna lampička, ale tu už zabrala ta pod oknem. Začaly jsme se navzájem představovat. Ve skříni v předsíňce mi byla určena jediná polička a jediné ramínko. Když jsem viděla, jak báby vytahují z kufru teplákovky, sportovní trička a pláštěnky, raději jsem si do police nastěhovala jen spodní prádlo, pyžamo jsem položila na postel a kufr jsem dál nevybalovala a šoupla ho pod postel.
Jé, ty máš hezkou teplákovku, no tak neseď a převlékni se, obhlídneme okolí, halekala Eva. Abych v kostýmku nevypadala blbě, tak jsem přistoupila na Evin nápad a převlékla jsem se do "pyžama". Jdeme na první procházku. Před námi les, vpravo les, vlevo les. Jen za střediskem je vidět několik dalších chat a středisek podél úzké silničky. Nadýchané beskydského vzduchu se vracíme k večeři. Prostorná jídelna už hučí. Slovo si bere vedoucí tábora a seznamuje nás s provozem, otevírací dobou baru, časy jídel, pitným režimem, programem, výlety, bodování úklidu na pokojích, zítřejší rozdělení do oddílů, ušití vlajky, oddílový pokřik a hned dnes večer seznamovací večírek s hudbou a soutěžemi. To ten retrotábor pěkně začíná, kupodivu, večeře se nepodává v ešusu, ale na talíři a jíme nerez příborem. Po večeři začíná zábava. V "baru", což je v jídelně pultík s dvěma barovými židlemi, si každá koupíme dvoudecku červeného. Zde šaty opravdu nebudou potřeba. Chumel seniorů se honí po jídelně při nějaké debilní hře s nafukovacími balónky. Eva se aktivně do všeho zapojuje, já si upíjím ze své skleničky a přemýšlím, že to tu asi sbalím a prvním ranním autobusem pojedu domů. S další dvoudeckou už jsem se osmělila a tancovala. Na nějaké tanečky ve dvou ale zapomeň! Z osmdesáti táborníků je tu asi deset chlapů a jsou tu samozřejmě s manželkami. Tak ten večer utekl, ani nevím jak, a rozjařené se vracíme do svých pokojů. Spát půjdu v námořnických šatech, stejně to vypadá, že jinak je tady nevyužiju.
Pošlete odkaz na tento článek
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %