Dnes jsme opět výletovali. Tentokrát byly cílem Pustevny. Přijel pro nás autobus a dojeli jsme jen k první hospodě a zůstali stát. Ne, neměli jsme takovou žízeň, ale autobus začal stávkovat. Tak, že bychom se na ten Libušín dneska fakt nepodívali? Řidič chvíli pobíhal kolem autobusu a po chvilce se mu autobus podařilo opravit a opět jsme se rozjeli. Vyšplhali jsme se na stezku Valašku a ušetřili za vstup, protože ho Moravskoslezský kraj dotuje. Potom jsme koukli na pískové sochy a šli k soše Radegasta. Zahřát jsme se museli tím pochodem, protože sice krásně svítilo sluníčko, ale vzduch byl studený. Do autobusu jsme nastupovali s prvními kapkami, ale ujeli jsme jim a na Bečvě nepršelo. To nám teda vyšlo!

Naše vedoucí Hela na Pustevny nejela, potřebovala připravovat další program zde. A stala se jí nemiilá věc. Zatímco odešla z pokoje vyhledat něco do skladu, paní uklízečka zatím vydezinfikovala koupelnu a pokoj zamkla. Hela ji vyhledala a prosila pokoj odemknout. Nedařilo se ani jedním ze dvou náhradních klíčů. Naštěstí bylo otevřené okno. Spočítali pokoje a okna a přistavili žebřík. Droboučká uklízečka vlezla oknem do pokoje...a zjistila, že je ve vedlejším. K chybě v počítání oken došlo proto, že poslední pokoj má okno z boku. Tak opakovat druhý pokus. Hela se modlila, ať vše dobře dopadne, protože na stole byl otevřený počítač, tiskárna, kafe v hrnku...a tím vším musela ta odvážná paní opatrně projít. Ufff, podařilo se. Klíč byl zevnitř, proto nešlo odemknout, ale stejně je nepochopitelné, že zamknout prve šlo. Teď ještě uklidit u sousedů, aby se nelekli, že tam měli zloděje.

Odpoledne jsme vařili kotlíkovou gulášovku. Jenže to vůbec nebylo jednoduché. Nejdříve jsme měli minutu na vyhledání papírků s napsanými ingrediencemi, pak jsme si museli vyzpívat to, co nám chybělo. Ještě přinést drobné dřevo z lesa a mohli jsme začít vařit. Hurá, naše polévka to vyhrála! Po večeři začal opět zábavný večer, tentokrát s živou hudbou a v karnevalových maskách. Ještě před týdnem jsem si nedovedla představit, že bych dokázala ze sebe maškaru dělat, ale nějak jsem změnila názor a navlékla jsem se do kostýmu barové tanečnice. Tančili jsme na parketu jako zamlada. A zlatým hřebem večera byla tombola. Každý jsme do ní věnovali nějaký dáreček a každý jsme dostali jeden los, takže všichni měli jednu z cen jistou. Skoro v polovičce výher byly přidány pletené ponožky, protože jedna pletařka jich do tomboly dala plnou igelitku a vedoucí je přidali k menším dárečkům. Hudebníci to sbalili v jednu v noci a my jsme ještě chvíli dováděli na parketu. Eva je nezmar a při tancování zapomněla na kulhavou nohu a řádila jak z řetězu utrhnutá. Samozřejmě po takové divočině jsme zase nemohli usnout a ještě jsme do dvou kecaly a pokojem se ozývaly salvy smíchu. Když už jsem v půl třetí začala usínat, vraceli se spát poslední tanečníci, a to tak hlasitě, že vzbudili půl chaty. Usnula jsem až po třetí hodině, no, to jsem zvědavá, v kolik se ráno probudím. Usínám šťastná, jak hezký den jsem zase prožila.