Nedávno zde na chatu proběhla diskuse na téma připálené krmě, což mně evokovalo několik situací, díky nimž jsem získala přezdívku Paličova dcera.
Oheň mě svou magičností přitahoval odjakživa.
Některé události jsou dle zákona promlčené, jiné kolují v široké rodině jako výstraha před mým nebezpečným koníčkem.
Přispěji svou troškou do mlýna třemi publikovatelnými ukázkami.
V devadesátkách jsme jednou před odletem do exotické země absolvovali akci náročnou na příjem a odbourávání alkoholu.
Stihli jsme se vrátit domů a jako první pomoc vypili několik českých turků uvařených ze životadárné Želivky a nespecifikovatelné kávovinové směsi Standard. Vše jistil důvěryhodný plynový sporák firmy Mora, jejíž tradice sahá do roku 1825.
Na letišti se mi náhlým podezřením rozbušilo srdce.
„Vypnula jsem hořák?“ obrátila jsem se na Jana.
Zhluboka se nadechl a začal jednat, neboť měl v živé paměti několik mých žhářských excesů.
„Na Staré Město a zpátky za třicet minut,“ nabídl prvnímu na štaflu zápis do Guinessovy knihy rekordů.
„Na to si najměte helikoptéru,“ doporučil mu oslovený.
„Žena asi zapomněla vypnout vařič,“ upřesnil svou žádost dalšímu taxikáři.
„Kdy vám to letí?“ reagoval tento s mužskou solidaritou, neboť sdělenou informaci považoval za legitimní důvod k nevyhnutelné rodinné krizi.
Řítili se ucpanou Prahou, tu do protisměru, tu po kolejích a nikdo se neodvážil je zastavit.
Naštěstí to byl jen planý poplach, plyn neunikal.
I letadlo počkalo.
Jen nás ta legrace stála dva tisíce.
Když jsme se nastěhovali do bytu u Karlova mostu, začala nám velmi chybět příroda. Získali jsme možnost zvelebovat smetiště ve Velké Chuchli, které se mělo stát voňavou zahrádkou.
Jan tam odpracoval desítky hodin, během nichž si zablokoval páteř, zlomil kotník, ztratil švýcarský nůž a iluze o mých ošetřovatelských schopnostech.
I stalo se, že jsem chtěla odměnit jeho budovatelské úsilí voňavými řízečky.
Smažily se dozlatova na již mediálně profláknutém plynovém sporáku.
V té chvíli zavolala kamarádka Lenka, která nečekaně oslepla. Byla jsem tak zabrána do řešení její situace, že jsem na maso úplně zapomněla.
„Maminko, asi hoří kuchyň,“ zaklepaly zdvořile mé děti na dveře pracovny.
Oheň zaplavil fantaskním světlem celý prostor, hořela teflonová pánev a rudé jazyky olizovaly nedávno zakoupenou digestoř.
Vystrčila jsem děti z bytu a přikázala jim, aby jezdily tramvají a nevracely se dřív než za tři hodiny.
Dohledala jsem všechny deky a opatrně je házela na hořící objekt.
Oheň se nemínil vzdát a šplhal až ke stropu.
Sice jsem zvítězila, ale...
Kuchyní se tiše a velmi dlouho snášely černé mastné saze.
Když jsem zaslechla kroky svého muže na chodbě, běžela jsem mu vstříc.
Obolavělý se opíral o zlomený rýč.
„Cítím tady uzené,“ hlesl prognosticky, a opravdu, pach spáleného masa a spotřebičů nezmizel ani po druhém vymalování.
Zanedlouho jsme hodlali návštěvu budoucí zahrádky spojit se sportováním v areálu zdraví ve Velké Chuchli.
Byl čas podzimních plískanic a já jsem předem připravovala horký čaj, který nás po návratu dostane do formy.
Když jsme zmoženi stoupáním krpálu měli cíl na dosah, projelo mnou neblahé tušení.
„Je lepší vybouchnout nebo vyhořet?“ položila jsem sugestivní otázku a následoval povel.
„Domů!“
Děti napřed silně protestovaly, ale když se dozvěděly důvod změny programu, rozběhly se spolu s námi z kopce.
Proti nám se belhal stařeček o berlích. Vyděšeně uskočil na stranu.
„Lidi, vy děláte, jakoby hořelo!“
Taky že jo. Tentokrát jen nerezová konvice.
Jan pak nekompromisně zakoupil elektrický sporák, avšak netušil, že i v něm se dají kromě buchet a kuřat upéct třeba i zmáčené dětské botičky.
V takových odchodily děti základní školu.
Promiňte, teď něco bouchlo v kuchyni.
Omlouvám se, trochu jsem se zdržela. Ta vajíčka se nějak rychle uvařila a skořápka připekla ke kastrolku. No, stejně už byl poslední z původní sady.
P.S.
Z Formanových filmů mám nejradši Hoří, má panenko
Pošlete odkaz na tento článek
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %