Příběh o Eduardovi mi vyprávěla jeho manželka, lékařka jedné pražské fakultní nemocnice. S manželem byli necelých čtyřicet let, vychovali syna a dceru, radovali se z vnoučat. Byli zdraví a těšili se, jak si užijí důchod - budou cestovat, hrát golf, jezdit na kole a chodit po horách, což byly jejich nejoblíbenější činnosti.

"Eduard mi volal z Vietnamu, že musí pracovní cestu ještě o týden prodloužit, protože u obchodního případu, který řešili, nastaly nějaké komplikace. Nebylo to nic mimořádného, často měnil pracovní plány dle aktuálního vývoje. Pak ale přišel jeden týden navíc a posléze další," to už mi přišlo divné," vzpomíná Irena na dobu, kdy v Eduardově životě nastal zkrat (Irena a Eduard nejsou pravá jména, redakce na přání osoby, která příběh vypráví, jména změnila).

Po třech týdnech se snažila Irena Eduardovi dovolat, ale marně. Kontaktovala proto jeho kolegy z firmy a ti ji ubezpečili, že Eduard je v pořádku, že je zřejmě pracovně vytížený. Po několika dnech se Eduard ozval Ireně sám. Nahrál vzkaz na video, ve kterém jí sdělil, že se zamiloval, že je nyní v Thajsku se svou přítelkyní a že už se domů nevrátí. Vylíčil Ireně, že byla báječnou ženou, děkoval jí za krásná společná léta, omlouval se dětem i vnoučatům. "Možná jsem se zbláznil, nejen do jiné ženy, ale taky do zdejší země, přírody, moře, životního stylu, klidu, ticha. Omlouvám se vám všem za způsobené problémy a možná i bolest, ale chci tady žít a zestárnout," uvedl mimo jiné Ireně v zaslaném videu.

Eduard prodal svůj většinový podíl v IT firmě společníkům, Ireně poslal na účet velký balík peněz. "Nezůstala jsem bez prostředků, jenže penězi nelze všechno splatit. Byla jsem úplně prázdná, psychicky vyčerpaná, více než rok jsem se léčila na psychiatrii. Naštěstí mi hodně pomohly děti a vnoučata. Dodnes je ale pro mne těžké vysvětlovat jim, proč tu s námi dědeček není," říká Irena.

Ani po čtyřech letech nechápe, proč k takovému zkratu u Eduarda došlo. Vysvětluje si to jeho pracovním přetížením a vyhořením. "Miloval svou práci a obětoval jí veškerý svůj čas. Pracoval i o dovolené, často jsem viděla, že myslí na práci, když jsme byli v divadle, u přátel, na kole, na horách. Nedivím se mnoha manažerům, když čtu jejich příběhy, že se v určitý čas zaseknou, odejdou z dobře placené pozice a začnou dělat úplně něco jiného, třeba truhlařinu. Možná jsem měla s Eduardem více mluvit o tom, co cítí, co potřebuje. Na jedné straně mu to nemohu odpustit, na druhé straně se ho snažím pochopit. Ale teď už s tím nic nenadělám," dodává Irena.