Letos jsem se s Exodem Blansko dostala na týdenní pobyt do pobytové základny historického rodinného hotelu Praha v Broumově /hotel je kulturní památkou/ až v polovině září - ale i tak jsme tomu byli všichni rádi.

Jeli jsme směrem na Poličku a první zastávkou byla v Luži komentovaná prohlídka poutního kostela Panny Marie Pomocné - v tuto neděli zde byla právě III. chlumecká pouť  "Švestková".

Do mých rukou se zde dostal dvouměsíčník farnosti Luže, který měl v úvodu Modlitbu od Jana Skácela:

* Pane, ať jsi stéblo trávy nebo obyčejný list - prosím dej, ať aspoň trochu umím ve tvých vzkazech číst. Prosím dej, ať řeči stromů aspoň trochu rozumím - ať vědí, že se učím a že nic neumím... *

 * A dej mi sílu snášet pokorně, co změnit nemám sil - odvahu, bych to nač stačím, na tomhle světě pozměnil - a také prostý rozum, který vždycky správně rozezná co se změnit nedá a co se změnit dá... *

Další zastávkou bylo Nové Město nad Metují - město je perlou, která zdobí českou krajinu podhůří Orlických hor. Tamní zámek byl do současné podoby upraven architektem Dušanem Jurkovičem, tak jako i dřevěný krytý most - nádherné zahrady jsou zdobené i souborem barokních soch a jsou volně přístupné.

Po následné prohlídce Broumova jsme zde navštívili i zdejší klášter, který byl založen ve 13. století mnichy řádu sv. Benedikta. Klášter i zahrady prošly v r. 2014 rozsáhlou revitalizací... Klášterní zdi ukrývají unikátní kopii Turinského plátna, vzácně dochovanou klášterní knihovnu i bohatě zdobený kostel sv. Vojtěcha.

Další den nás už čekalo Teplické skalní město a to placený okruh ze Střmenského podhradí až do úzkých soutěsek mezi vysokými skalními masivy na "Sibiři" -  také zde byla skutečná zima. A zde prohlídkový okruh Teplickými skalami končil a už jsme se vrátili zpět k vstupní pokladně. Další zastávka byla v Polici nad Metují a zde jsme se nejvíce osvěžili v kašně s pitnou vodou - Julinčin pramen a viděli jsme i starou roubenou školu z roku 1785.

Následující den jsme jeli kolem vodní nádrže Rozkoš a pak už byla prohlídka zámku Ratibořice i s procházkou Babiččiným údolím. V Červeném Kostelci jsme navštívili domek, ve kterém žili novomanželé Němcovi po svatbě v najatém malém bytě v kupeckém domě Augustina Hůlky, a to od podzimu r.1837 do dubna 1838 - z této doby vznikla povídka Chudí lidé. U domku je i zahrádka, kde odpočívá "Viktorka".

Broumovské stěny jsou pohořím mezi Policí nad Metují a Broumovem s řadou pískovcových skalních útvarů, roklí a vyhlídkových míst - jsou často velmi náročné. Barokní kaple Hvězda z 18 století a dřevěná chata Hvězda z 19. století postavená ve švýcarském stylu byla bohužel zavřená, ale výhledy z těchto míst byly překrásné. Jsou zde skutečně zajímavá skalní města, věže, hluboké rokle a skalní hřiby. Ale nejsou zde jen skalní hřiby, roste zde i veliké množství hub - viděli jsme místní houbaře, kteří nosili z lesů veliké koše nádherných hříbků. Ale i mnozí z nás měli štěstí na krásné praváky, které jsme dobře převezli až do Boskovic.

Další den byl pro nás trochu odpočinkový - byl to výlet s průvodcem do Vambeřic v Polsku. Zde jsem byla se školou před 60ti roky a zdálo se mi, že se zde zastavil čas... Ovšem tehdy jsem po prve v Polsku viděla bosé žebrající menší děti a dala jim všechno to málo co jsem měla - ale ty vysoké schody jsem tehdy "lehčeji vyběhla"... *  Následovala stolová hora Hejšovina a už bylo před námi krásné - přímo kouzelné lázeňské městečko Kudowa Zdrój...

Poslední den jsme si prohlédli renesanční zámek Doudleby nad Orlicí, město Vamberk a poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie Neratov s prosklenou střechou - bývá zde ročně až 45 svateb. Společenství lidí v roce 1992 založilo Sdružení Neratov a v této horské vesnici pomáhá lidem s postižením a společně s nimi se podílí na obnově tohoto poutního místa a návratu života do kdysi vysídlené vesnice.

 Celý týden jsme v uzavřených prostorách museli mít roušky, tak jako v restauraci při samoobslužném snídaňovém bufetu i teplé večeři - pochopitelně u stolu jsme už roušky mohli odložit.

Ale jsme všichni rádi, že jsme se zase letos mohli alespoň takto setkat při náročné turistice a za to určitě všichni naší milé vedoucí Věrce moc a moc děkujem... *

Bohužel poslední dva dny jsem neměla fotoaparát a snímky, které mi odtud kamarádka přeposlala, jsem nedokázala dát na moje stránky.

PS. Právě teď když pročítám znovu svůj článek, zda tam není nějaká chyba - tak čtu nově vyhlášenou soutěž na příštích 14 dní. A zaujal mne hned ten první námět - Můj smysl života...*

Je mi 74 + ...    Mým smyslem života bylo nejdříve hlavně klidné manželství, radostný a klidný život s dětmi a pak s mnoha vnoučátky - které mi už ovšem hodně odrůstají...*

  Takže můj dnešní smysl života - mimo běžné práce - virtuální - ale velmi obohacující život s Vámi všemi na i60*, každý týden jednodenní vycházka s kamarádkami /většinou také vdovami/ do blízkého někdy i vzdálenějšího okolí našeho bydliště a právě také toto moje každoroční cestování s Exodem Blansko /sekce seniorů/ po naší vlasti.

    Ovšem k tomu denně prosím ráno nebesa o zdraví a pomoc, abych tyto aktivity mohla dobře zvládat... *

   * A když to dobře zvládnu jako dnes i ten článeček a fotografie na i60, tak zase za to pokorně moc a moc děkuji a to právě úvodními slovy Jana Skácela - Modlitba... *